Recenze a rozhovory - jak psát?? klik; rozcestník - zajímavosti - zde



Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují II – kapitola první: část třetí

8. august 2018 at 11:54 | Terka |  Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují

Šli už několik hodin a i přesto, že byli všichni unaveni nezapomněli ani na menší dávku humoru.
"Co jsi tam viděl?" zeptal se nenápadně Doc Gunnara, který vystřelil na hýbající se větve "Nevím. Něco se tam pohnulo." odpověděl Gunnar "Jo opice." zasmál se tomu Toll, když se mezi větvemi objevila malá opice "Zahýbá se pár větví a střílí po opici." zakroutil na tím hlavou Caesar
Ušli už nejméně dalších dvacet kilometrů a na všech bylo poznat, že jde na ně únava. Dokonce i Sophie si chtěla chvíli oddechnout.
Zrovna ve chvíli, kdy se Sophie opřela o kmen stromu, jí přišla textovka. Sophie vytáhla mobil z kapsy a když si přečetla zprávu, zjistila, že je od Ricka.
'Stýská se mi… Kdy se vrátíš?' stálo ve zprávě od Ricka 'I mě chybíš…" psala odpověď Sophie 'Už brzy…' pokračovala Sophie v odpovědi
Sophie se na chvíli zamyslela. Po chvíli se vedle ní postavil Lee a pozoroval ji.
"Neflákej se Stoneová." řekl z ničeho nic Lee
Sophie sebou v ten moment trhla. Lee se tomu zasmál a Sophie na tím zakroutila hlavou.
"Tohle už mi nikdy nedělej!" vyhrkla ze sebe Sophie "Lekla jsi se?" zeptal se nenápadně Lee "Ne…" odsekla Sophie a pokračovala: "Jen jsem to nečekala."
Lee se zasmál, poplácal Sophii po rameni a hned poté oba společně odešli.

Poté, co na letadlové lodi přistál vrtulník plný uprchlíků, měl velící kapitán spadeno na Barneyho a jeho tým.
Byl hodně naštvaný! Jeho rozkaz zněl jasně, nechci na palubě žádné uprchlíky… Barney tento rozkaz porušil a nejspíš proto v tom zůstanou sami.
"Rossi vysvětlete mi, proč je ten vrtulník plný uprchlíků?!" rozčiloval se kapitán "Byl to jeden ze záložních plánů." řekl na to Barney "Tak záložních plánů." řekl udiveně kapitán a pokračoval: "Já vás varoval, že na palubě nechci žádné uprchlíky!" "Jistě…" přikývl Barney "Potřebuji abyste nám poslal vrtulník na druhou stanici." dodal "Je mi líto Rossi. Dva vrtulníky sestřelili jeden je ještě ve vzduchu." řekl po pravdě kapitán "Teď si budete muset poradit sami." dodal nakonec
Barney se zamračil. Všimnul si toho dokonce Lee, že Barneyho rozhovor s kapitánem dost rozhodil. Ihned se začal zajímat, co se stalo.
"Co se stalo?" zeptal se starostlivě Lee Barneyho "Žádná evakuace nebude." odpověděl po pravdě Barney "Co prosím?" zeptal se udiveně Lee "Nemají dostatek vrtulníků." řekl na to Barney "Tak, že tu zkejsnem." řekl podrážděně Lee "Možná, že ne…" podotkl Barney "Jak to myslíš?" zeptal se nechápavě "Pokusíme se dojít na hranici." poznamenal "Další tvůj záložní plán?" "Jo, nejlepší, co mám."
Nezbývalo jim teda nic jiného než se vydat na dlouhou cestu k hranici, a doufat, že je tam nezastřelí.

"Co nezastřelíš to?" zeptala se Sophie Gunnara a ukázala na zajíce, který seděl před nimi na velkém kameni "Vtipný…" zamručel Gunnar, když pochopil na, co Sophie narážela "Tak jo jdeme." zasmál se Caesar
Asi po dvou kilometrech se zastavili na kopci, ze kterého bylo dalekohledem vidět do tábořiště domorodců.
To, co však Sophie viděla bylo velmi nelítostné a kruté. Vojáci, které domorodci nazývali rebelové vraždili veškeré obyvatelstvo v táboře.
"Barney…" řekla z ničeho nic Sophie "Co se děje?" zeptal se Barney Sophie, když k ní přišel "Tohle bys měl vidět." odpověděla a dala Barneymu dalekohled
Mezitím, co Barney pozoroval v dalekohledu, co se v táboře děje, došel k nim i Lee.
"Lee zavolej ostatní." řekl Barney "Jistě…" přikývl Lee a odešel pro ostatní
Barney měl jasno, co teď udělá. Rozdělí se do týmů a budou, co nejrychleji jednat.
"Dobře, rozdělíme se." řekl Barney poté, co tam přišli ostatní "Barney žádné vměšování. Zapomněl jsi?" upozornil ho Lee "To už se stalo." řekl na to Barney po pravdě a pokračoval: "Toll Road se Sophií půjdou zleva. Caesar s Gunnarem zprava. My ostatní půjdeme při zemi…" "Jdeme." dodal nakonec Barney a dali se do práce

Postradatelní měli jasno…, rychle se postarají o nepřátelské vojáky a pokusí se zachránit přeživší obyvatele vesnice.
Doktorka se svými lidmi stála na kopci nad vesnicí a drželi se společně za ruce. Z vesnice se totiž ozýval jen křik a střelba…
Když střelba utichla šla doktorka se svými lidmi dolů do vesnice. Všude kolem k nich na zemi ležela mrtvá těla vesničanů, ale i vojáků.
"Sophie jsi v pořádku?" zeptal se jí Toll a ukázal na její paži
Sophie se podívala na svou pravou paži, na které měla hlubokou krvácející ránu. Sama moc dobře věděla, proč necítila, že ji kulka škrábla.
"Jo jsem…" odpověděla Sophie "Tak jo lidi balíme to." řekl z ničeho nic Barney a pokračoval: "Svou práci jsme udělali."
Opět se vydali na dlouhou cestu k hranici, s dalšími čtyřmi domorodci, kteří přežili masakr jejich vesnice.
Šli velmi dlouho, a nejen vesničané byli už unaveni. I na týmu Postradatelných se podepsala únava a cesta k hranici byla ještě velmi dlouhá. Barney moc dobře věděl, že když se utáboří, že to bude chyba, ale nebyla jiná možnost…
Když našli vhodné místo pro utáboření, sedla si Sophie pod vzdálenější strom a opřela se o jeho kmen. Na moment zavřela oči, aby na vše rychle zapomněla, ale vyrušil ji Doc.
"Sophie…" řekl tiše Doc, aby ji nevylekal "Co se stalo?" zeptala se Sophie poté, co otevřela oči "Ošetřím ti paži." řekl na to Doc "Dobře…" přikývla Sophie
Sophie si sundala batoh a hned poté mikinu. Doc jí hned poté ošetřil její zranění na paži.
Neuběhla ani hodina a všichni se shromáždili kolem ohniště. Jen Barney stál opodál a pozoroval je.
"Víte na, co se nejvíc těším až se vrátíme domů?" zeptal se Doc a pokračoval, aniž by čekal na odpověď: "Na svou postel. Jen, co se vrátíme, vlezu do ní a týden z ní nevylezu." "Jen, když to přežiješ." Ppodotkla Sophie
Všichni se tomu zasmáli, a dokonce i Barney.

Brzy ráno se opět vydali na cestu. Netušili, ale že je sledují vojáci s úmyslem se pomstít za ty, které Postradatelní zabili.
Měli před sebou už asi jen dvanáct kilometrů k hranici. Stalo se to, když se jen na malý moment zastavili.
Sophie byla s třemi domorodci asi o třista metrů dál a ve chvíli, kdy ji volal Barney, že je čas jít, se stalo něco, co by nikdo nečekal…
"Sophie jdeme dál." ozval se Barneyho hlas ve vysílačce "Jo jasně, rozumím. Už jdeme." odpověděla Sophie
Když už byla Sophie skoro u Barneyho vybouchl přímo mezi nimi granát.
"Sophie!" zakřičel Barney, když je výbuch rozdělil "Ne Barney…" zadržel ho Lee "Musíme se přesvědčit, jestli je naživu." řekl na to Barney "Musíme jít Barney…" podotkl Lee "Ale, co Sophie?" zeptal se Doc "Má pravdu Docu, musíme jít." přikývl Barney a pokračoval: "Brzy sem dorazí rebelové…" "Jestli to Sophie přežila ví, co má dělat." poznamenal Caesar
Všichni se ještě jednou podívali na místo výbuchu a hned poté se vydali na cestu k hranici.
Samozřejmě, že to Sophie přežila. Ona sama moc dobře věděla, že přesvědčovat se o tom, zda je naživu nebo ne nebyl čas. Věděla, co má dělat…, ona a tři domorodci, kteří byli s ní se vydali nejkratší cestou k hranici.

Byla to dlouhá cesta, a i samotná Sophie si myslela, že výbuch přežila jen ona. Proto s obavami přemýšlela, co bude dál.
Už to byla nějaká doba, co došla Sophie na hranici. Seděla mezi domorodci a čekala, zda pro ni nepřiletí záchranný vrtulník. Po chvíli k ní přiběhla malá holčička a ukazovala na přicházející tým Postradatelných. Sophie se rychle vzpamatovala a rozběhla se k ostatním.
Všichni ji moc rádi viděli, a Sophie zase je.
"Tak jo bando, poletíme domů." řekl z ničeho nic Barney, když na místě právě přistával vrtulník
 


Comments

1 Ivo Ivo | 8. august 2018 at 17:17 | React

Super, jen tak dál. Jinak jsem
moc rád, že se Sophie nic nestalo. 8-)

2 Klára Klára | 13. august 2018 at 12:26 | React

Bylo to napínavé od začátku do konce.  Super hlášky, prostě best!! 8-)  ;-)

3 Sára Sára | 14. august 2018 at 8:11 | React

Gunnar je super!!  :D Ten konec je dojemný...  Jsem ráda, že jsou Sophie i ostatní v pořádku. :) Těším se na další kapitoly.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
HOME | © Terka | Zákaz kopirování a zneužívání veškerého obsahu blogu! Obsah celého blogu je chráněn autorským právem! © 2013 - 2018