Recenze a rozhovory - jak psát?? klik; rozcestník - zajímavosti - zde



Mezi životem a smrtí - 5. kapitola: Peklo na zemi

23. january 2018 at 8:23 | Terka |  Mezi životem a smrtí

Poté události uběhl už týden a Sandra prozatím bydlela i s Enricem u Thomase.
Sandra byla v pokoji a prohlížela si starou knihovnu. Nevěděla však, že ji už chvíli pozoruje Thomas.
Thomas: Sandro... (řekl tiše a přišel k ní blíž) Už se přestaň konečně užírat. Ty za to, co se stalo nemůžeš. (dodal a dal Sandře do ruky jeden z hrnků s kávou, které s sebou přinesl)
Sandra: Mělo mě to napadnout dřív... (řekla a pokračovala) Jak jsem si mohla nevšimnout, že Markus přišel o práci?
Thomas: Už se tím nezabývej. Dostal, co si zasloužil.
Sandra: Jistě...
Thomas: Co jsi vůbec řekla Enricovi? (zeptal se nenápadně)
Sandra: Lhala jsem mu. (vyhrkla ze sebe) Řekla jsem mu, že táta odjel na další služební cestu. (dodala)
Thomas: Hmm... Co jiného. (namítl a usmál se)
Sandra Thomasovi úsměv odvětila. V tu chvíli někdo zazvonil na zvonek.
Thomas: To bude Michael. (řekl z ničeho nic)
Sandra: Dej na sebe pozor. (řekla na to)
Thomas: Já se vždycky vrátím. Hmm... (ujistil ji a pokračoval) Mohla bys prosím zajed do města na nákup?
Sandra: Jistě, stejně musím vyzvednout Enrica ze školy. (odpověděla)
Thomas: Seznam najdeš připnutý na lednici. (podotkl)
Sandra: Dobře... Vrať se mi živý bráško.
Thomas nic neřekl a jen se usmál. Poté se rozloučil se Sandrou a odešel.

Thomas nastoupil zrovna do auta, když se jej Michael začal vyptávat na Sandru. Thomas nelhal a řekl Michaelovi pravdu.
Michael: Jak je Sandře? (zeptal se nenápadně)
Thomas: Pořád si to bere za vinu. (odpověděl po pravdě)
Michael: Neměla by se tím, tak užírat. Nemohla za to. (podotkl)
Thomas: To jsem jí říkal taky. Ale ona je, tak děsně tvrdohlavá.
Michael: Stejně jako ty.
Thomas: Haha...

Gabriela s Ralfem se vraceli k vrtulníku, kde už na ně čekala Biggi. Před chvíli dovezli do nemocnice zraněného muže, který si při štípání dřeva usekl dva prsty. Díky jejich pohotovosti mu je lékaři v nemocnici zpátky přišili, a má dost velkou šanci, že s nimi bude opět hýbat.
Biggi: Tak, co? (zeptala se, když k ní přišli)
Ralf: Bude zase v pořádku. (odpověděl)
Gabriele: Prsty má zpátky a má šanci, že s nimi zase bude hýbat. (přidala se a pokračovala) Ale bude muset ještě chodit na rehabilitace.
Biggi: Měl velké štěstí... (podotkla)
Gabriele: Jo to ano. (přikývla)
Biggi: Tak padáme, už máme dávno padlo. (řekla na to)
Všichni tři nastoupili do vrtulníku a letěli nazpět na základnu.

Markus byl v zadržovací cele a dost se rozčiloval. Chtěl totiž vidět svého syna Enrica a jeho neschopný právník to neuměl zařídit. Jediné, o co se právník staral bylo, aby dostal svého klienta na kauci.
Markus: Chci ho vidět! (rozčiloval se)
Maurer: Podívejte se pane Müllere to není tak jednoduché. (řekl klidným hlasem)
Markus: Jste přece právník, musíte to umět zařídit. (podotkl)
Maurer: To ano... (přikývl a pokračoval) Ale pokud si to matka nebude přát, nemusí sem vašeho syna dovézt.
Markus: Co je to za blbost?!
Maurer: Pokud vím, tak nejste manželé. A váš syn má příjmení po matce...
Markus: To je mi jedno! (sykl a praštil pěstí do stolu) Zařiďte mi schůzku s mým synem! (dodal hořce)
Maurer: Udělám vše, co budu moc, pane Müllere. (ujistil ho) Ale nejdříve se musíme pokusit o vaše propuštění na kauci.
Markus: A to uděláte jak? (zeptal se nenápadně)
Maurer: Něco společně vymyslíme. (odpověděl a usmál se)
Markus se nakonec usmál taky. Měl totiž plán, jak to udělat. Ale vyjde mu?

Sandra byla v tu dobu v nákupním centru se svým synem. Nakupovala podle seznamu, který jí nechal Thomas.
Enrico: Mami, Thomas škrábe... (řekl tiše, když se díval na seznam)
Sandra: Jo, já vím. (usmála se)
Enrico: Kdy se vrátí táta? (zeptal se nenápadně)
Sandra: To nevím... (odpověděla)
Enrico: Mami, co se stalo?
Sandra: Nic... Všechno je v pořádku.
Sandra věděla, že nesmí Enricovi říct pravdu o Markusovi. Byl ještě malý a měla strach, jak by na to reagoval. Proto mu raději lhala.

Když se Sandra vracela s nákupem ke svému autu, zdržel ji pan Maurer. Byl to Markusův právník a přijel za Sandrou s jedinou prosbou...
Enrico: Mami, kdo je to? (zeptal se a ukázal na Maurera)
Sandra: To nevím... (řekla tiše)
Maurer: Vy jste slečna Wächterová? (zeptal se, když tam přišel)
Sandra: Ano... (odpověděla po pravdě a pokračovala) A vy jste?
Maurer: Peter Maurer, jsem právník vašeho přítele. (řekl na to a podal Sandře ruku)
Sandra však Maurerovi ruku nepodala.
Enrico: Co je s tátou? (vyhrkl ze sebe)
Sandra věděla, že je zle! Enrico nesmí za žádnou cenu vědět, kde jeho otec je.
Sandra: Ne před tím klukem... (řekla tiše)
Maurer: Je to dost naléhavé slečno Wächterová. (podotkl)
Sandra: Enrico sedni si do auta. (řekla z ničeho nic)
Enrico: Co je s tátou? (zeptal se znovu)
Sandra: Sedni si prosím do toho auta! (řekla naštvaně)
Enrico poslechl. Sandra se zhluboka nadechla a vyslechla si, co po ní Maurer chce.

Pozdě večer se domů vrací Thomas. Skončila mu služba a byl nejen unavený, ale taky měl hlad. Sandra byla dost pohotová a Thomase čekala na stole teplá večeře.
Sandra však měla pro Thomase ještě jedno překvapení, které se mu nebude vůbec líbit.
Thomas: Hmm... Tady to voní. (řekl, když vešel do kuchyně)
Sandra: Ahoj Thomasi. (řekla a usmála se)
Thomas: Ahoj Sandro. (odvětil a pokračoval) Myslela jsi i na mě.
Sandra: No jistě, že ano. Na svého bratra vždycky. (podotkla)
Thomas se usmál a sedl si ke stolu. Sandra si později sedla naproti Thomasovi a vypadala dost zoufale...
Thomas: Kde je Enrico? (zeptal se nenápadně)
Sandra: Už spí. (odpověděla)
Thomas: Za to ty se tváříš... Co se stalo?
Sandra nic neřekla. Vytáhla z kapsy složený papír a položila ho před Thomase. Thomas si vzal složený papír k sobě a jen, co ho rozložil začal si číst text.
Thomas byl hodně rozčilený! Jak si tohle může Markus dovolit? Nejdřív se pokusí zabít jeho sestru a teď chce po ní, aby brala Enrica do vězení?
Thomas: Mám toho syčáka dost! (rozčílil se a pokračoval) Jak si tohle může dovolit?
Sandra: Je to Enricův otec, Thomasi. Má na to právo. (řekla po pravdě)
Thomas: Sandro já vím proč to dělá. (řekl z ničeho nic)
Sandra: No, tak proč? (zeptala se nenápadně)
Thomas: Chce ho použít proti tobě.
Sandra: Proti mně? Proč by to proboha dělal?
Thomas: Sandro, kdy konečně pochopíš, že tě ten parchant celou tu dobu vodil za nos?! (rozčílil se)
Sandra: Nekřič, prosím tě. Vzbudíš Enrica... (řekla potichu)
Thomas: Promiň nechtěl jsem. (podotkl)
Sandra nic neřekla. Thomas bez váhání Sandru objal. Nechtěl na ni křičet... Věděl, že toho má teď hodně a jak se asi potom všem cítí.
 


Comments

1 Tereza Tereza | 23. january 2018 at 16:40 | React

Markus se asi podle všeho vůbec nezmění... Doufám, že ve vězení zůstane až do doby dokud nezčerná.

2 Tom Tom | 23. january 2018 at 22:27 | React

Markus zachází až příliš daleko...
No a Thomas, tak na Sandru křičet nemusel. Ona za to, co Markus dělá nemůže... :-?

3 Klára Klára | 24. january 2018 at 15:31 | React

Markus je dobrý prevít, ubližuje Sandře čím dál víc...

[2]: Ale omluvil se jí, a to je hlavní. :)

4 Ivo Ivo | 24. january 2018 at 15:41 | React

No je to čím dál tím víc zajímavější. Markus je parchant, to už jsem měl tušení na začátku, když vyzvednul Enrica namísto Thomase. Thomas to pak dal za vine Sandře, která za to vůbec nemohla.
Markus by potřeboval pořádně do huby!

5 Dana Dana | 25. january 2018 at 19:44 | React

Markus je fakt parchant. Chce využít Enrica proti Sandře. Přesně jak jí to říkal Thomas... Doufám, že ho tam Sandra nedovede.

6 Sára Sára | 25. january 2018 at 19:48 | React

Markus vytahuje svoje esa z rukávů, to se mi nelíbí...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama
HOME | © Terka | Zákaz kopirování a zneužívání veškerého obsahu blogu! Obsah celého blogu je chráněn autorským právem! © 2013 - 2019