Recenze a rozhovory - jak psát?? klik; rozcestník - zajímavosti - zde



Mafiánova dcera - kapitola jedenáctá

8. august 2017 at 12:31 | Terka |  Mafiánova dcera

Martin, Dan a Patrik opravdu naplánovali útok na Victora. Ten se jim nepodařil, ale i přesto se Martin utkal s Victorem v tváří v tvář.
Dan s Patrikem seděli v autě a tiše pozorovali rozhovor mezi Martinem a Victorem. Měli zakázáno zasáhnout, stejně jako Victorovi muži.
"Myslel sis, že vyhraješ?" zeptal se Martin Victora "Já už jsem, ale vyhrál seržante…" odpověděl Victor "Ne… Prohrál si!" sykl Martin a pokračoval: "Kvůli tobě, přišla má žena o dítě!" "Nestalo by se to, kdybys nestrkal nos do cizích věcí!" "Jen jsem dělal to, co bylo třeba pro ochranu nevinných lidí." "Vy poldové jste tak sebejistí tím, že si myslíte, že vždy vyhrajete." "Hmm…" "Ti a ti tvojí přátele jste unesli a pokusili jste se zabít mou dceru. Za tohle zaplatíš seržante!"
Martin chtěl Victora uhodit. Victor byl však rychlejší, chytil Martina na jeho ruku, kterou mu zkroutil za zády a přirazil ho čelem ke sloupu.
"Ještě někdy se přiblížíš k mé dceři, tak tě nechám zabít i s tvou ženou a těmi tvými povedenými kamarády!" rozčílil se Victor a pokračoval: "A teď vypadni!"
Victor pustil Martina se sevření a Martin bez jediného slova odešel.

Martin seděl v baru a nejspíš se chtěl opít, aby na vše zapomněl. Dan s Patrikem se na to nemohli dívat a informovali o tom ihned Marka. Marek tam byl hned a snažil se to Martinovi všechno vymluvit. Marně…
"Martine jeď domů." pobízel ho Marek "Ne…!" řekl hořce Martin a pokračoval: "Musím na vše zapomenout." "Martine vykašli se konečně na pomstu. Nech to plavat." řekl na to Marek "To já nemůžu. On zabil mé nenarozené dítě!" "Hmm… Chápu tě, ale…"
Marek ani nestačil doříct to co chtěl, protože mu Martin skočil do řeči.
"Ne, nechápeš! Ty nemáš děti!" sykl "Mrzí mě to… Ale musíme se smířit s tím, že vyhrál." řekl klidným hlasem "S tím se teda nesmířím." řekl a odešel

Uběhly dva měsíce a jako by na to Martin už zapomněl. Ale je tomu opravdu tak?
Liliana se zrovna chystala na oslavu svých osmnáctých narozenin. Měl přijet i Dominik se svým synem, ale taky i nečekaný host.
Liliana zrovna přišla do jídelny, a pomalu šla k dortu, který stál na stole. Rozhlédla se kolem, vzala si nachystanou lžičku a opatrně na ní nabrala trochu polevy.
"Já jsem to viděl." zasmál se Dominik jr. "Jsi tady dlouho?" zeptala se Liliana "Jen pár vteřin." usmál se a pokračoval: "Všechno nejlepší."
Dominik dal Lilianě malou krabičku, která byla zavázána mašlí.
"Co je to?" zeptala se zvědavě "Otevři a uvidíš." pobízel jí "Ještě bych neměla." řekla na to "Jeden snad můžeš." "Tak dobře…"
Liliana hned poté rozvázala mašli a krabičku otevřela. V krabičce byl zlatý náramek s jejím jménem.
"Je překrásný…" vyhrkla ze sebe Liliana "Ukaž zapnu ti ho." poznamenal Dominik jr. "Tak dobře…" usmála se
Dominik zapnul náramek Lilianě na ruku a Liliana si jej s úsměvem prohlížela.
"Děkuji…" řekla nakonec

Liliana i Dominik moc dobře věděli, že se budou muset, co nejdříve vzít. Věděli, že to bude pro oba těžké.
Liliana se procházela venku a přemýšlela nad tím vším, co se stalo. Netušila však, že tam na ní čeká někdo, koho by už nečekala.
"Liliano…" ozval se z dálky známý hlas "Kdo je tam?" zeptala se vystrašeně Liliana "Liliano…" řekl David, když se před ní postavil "Davide…" vykoktla ze sebe "Chtěl jsem tě vidět… Chtěl jsem vědět, zda jsi v pořádku." řekl tiše "Jsem…" řekla po pravdě "Já..., něco jsem ti donesl." podotkl
David vytáhl z kapsy od mikiny malou krabičku. Hned poté ji dal Lilianě do ruky.
"Co je to?" zeptala se Liliana "Všechno nejlepší k narozeninám." řekl na to "Děkuji…" usmála se a pokračovala: "Druhá labuť."
Liliana otevřela krabičku a s nadšením si skleněnou labuť vzala do ruky.
V tu chvíli se u nich objevil Victor. Když viděl Davida, dost ho vytočilo!
"Liliano běž dovnitř!" řekl hořce "Tati…" vyhrkla ze sebe "Běž dovnitř, zlatíčko." řekl znovu "Prosím tati, neubliž mu… Prosím…" "Běž dovnitř." řekl ještě jednou
Liliana se podívala na Davida a hned poté odešla do domu.
"Musím vás požádat, abyste sem už nechodil." řekl klidným hlasem Victor "Já, ale vaši dceru miluji…" řekl na to David "Je mi líto, ale moje dcera už je zasnoubená s někým jiným." "Nemůžete jí nakazovat koho si má vzít a koho ne!" "Je mi líto chlapče. Teď běžte a s Lilianou se už nikdy nesmíte vidět."
David byl hodně naštvaný a zoufalý. Měl zlost a chtěl Victora uhodit! Udržel se a sundal si z prstu prsten, který dostal od Liliany.
"Prosím můžete ho vrátit Lilianě?" zeptala se David a pokračoval: "Jen by mi jí připomínal." "Nechte si ho…" řekl na to Victor "Jistě…" zamručel David "Teď se vraťte domů." podotkl Victor a odešel

Liliana byla ve svém pokoji a brečela. Nechtěla Davida opustit a měla o něj i strach.
Po chvíli se objevil v jejím pokoji její otec a vypadal dost naštvaně.
"Musíme si promluvit." řekl Victor, když vešel do pokoje své dcery "Omlouvám se tati… Nevěděla jsem, že sem přijde." vyhrkla ze sebe Liliana "Řekl jsem ti přece, že už se s ním nikdy neuvidíš." poznamenal "Ano já vím, tati… Moc mě to mrzí…" zamumlala "Dnes to bylo naposledy!" "On mi chtěl jen popřát k narozeninám. Neudělal nic špatného!" "Hmm… Tohle ti dal?" zeptal se a ukázal na skleněnou labuť "Ano…" odpověděla po pravdě "Nezlob se, prosím…" dodala "
Victor nic neřekl a bez jediného slova odešel.
 


Comments

1 Tereza Tereza | 8. august 2017 at 13:17 | React

Jsem ráda, že Victor Lilianu poslechl a Davidovi se nic nestalo..

2 Sára Sára | 8. august 2017 at 23:10 | React

Teď přemýšlím, jestli jsem už tuto povídku četla. Ale vypadá to zajímavě, tak se mrknu na to jestli vím o co jde. :)

3 Tom Tom | 10. august 2017 at 17:44 | React

Docela jsem měl nahnáno, jak tam Victor zůstal sám s Davidem. A Martine - dobře ti tak...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama
HOME | © Terka | Zákaz kopirování a zneužívání veškerého obsahu blogu! Obsah celého blogu je chráněn autorským právem! © 2013 - 2019