Recenze a rozhovory - jak psát?? klik; rozcestník - zajímavosti - zde

Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují - kapitola druhá: část druhá

16. may 2017 at 9:29 | Terka |  Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují

Sophie byla v přítomnosti Tommyho dost nervózní. Nedala to však na sobě znát a všechny emoce a nervozitu pohltila do sebe. Břicho se jí při pohledu na Tommyho svíralo a dlaně se jí potily. Zhluboka se nadechla, aby z ní nervozita co nejdříve opadla. Pomohlo to, ale jen na chvíli…
Letěli celou noc, než dorazili na místo. Přenocovat v tajné budově CIA bylo normální. Ale vidět Tommyho se Sophií, jak se krátce políbili, bylo dost překvapivé. Ti dva vypadali jako by se znali celý svůj život a na nikoho jiného nečekali.
"To je ten projekt MB6?" zeptala se Sophie Tommyho, když k němu přišla
Tommy se prohrabával několika složkami. Chvíli mu trvalo, než Sophii zpozoroval, ale přesto zůstal klidný.
"Ano, alespoň to, co z něj zbylo." odpověděl po pravdě Tommy "Můžu?" zeptala se nenápadně Sophie "Jistě." přikývl
Sophie vzala do ruky jednu ze složek a otevřela jí. Listovala v ní, a přitom poslouchala Tommyho.
"Hmm… Nikdy jsem to neměl dělat. Stvořili jsme něco, co změní naši planetu. Nejhorší a nejmocnější zbraň na světě." pokračoval "Ty jsi, ale za to nemohl. Byla to past Tommy." uklidňovala ho "Tím si nejsem jistý Sophie. Jako by to byla moje vina." řekl zamlkle a sklopil hlavu "Není to tvoje vina. Tommy, taky bych to udělala, kdyby ohrozili moji rodinu." řekla povzbudivě a chytila ho za ruku. "Hmm… Snažíš se mě uklidnit?" zeptal se udiveně "Ne to ne." řekla tiše "Sophí…" řekl tiše a přitáhl Sophii k sobě blíž "Ano?" zeptala se a stiskla Tommyho ruku "Soph, já…"
Sophie se s Tommym krátce políbila. Vyrušil je, ale Gunnar.
Gunnar si hlasitě odkašlal. Sophie a Tommy se od sebe rychle odrhli!
"Neruším vás při něčem?" zeptal se zvědavě Gunnar "Ne…" odpověděl Tommy "Ne, vůbec ne." přidala se Sophie "Jistě." Gunnar se usmál a odešel
"Sakra…" vyhrkla ze sebe Sophie "Co se stalo?" zeptal se Tommy "Proč se to musel dozvědět právě on?" "Je na něm něco špatného? Vypadá dost normálně." "To se ti jen zdá."

Následujícího dne opět Sophie narazila na Tommyho. Tentokrát už oba věděli, že je jejich vztah mnohem víc než jen přátelství.
Tommy byl v místnosti, o které se nedalo říct, že je to koupelna. Měl na sobě jen kalhoty a prohlížel si svou jizvu na hrudi. Sophie tam vpadla, aniž by zaklepala. A hned jak si všimla polonahého Tommyho, se rychle otočila čelem ke dveřím rozhodnutá, že odejde.
"Promiň Tommy. Já nevěděla, že jsi tady." vyhrkla ze sebe Sophie a rychle se otočila čelem ke dveřím "To nic…" usmál se Tommy "Počkám venku." řekla a popadla kliku "Ne zůstaň tady." řekl tiše a pokračoval: "Tvá přítomnost mě uklidňuje." "Dobře." podotkla Sophie, pustila kliku a pomalu se otočila na Tommyho čelem "Ta jizva nevypadá moc dobře." pokračovala "Ne to ne. Já vím, ale už jsem si zvyknul." poznamenal "Hmm… Jistě." usmála se a pokračovala: "Smím?" "Jistě."
Sophie pomalu přišla k Tommymu a přejala mu prstem přes jizvu. Na těle jí naskočila husí kůže a ztuhla.
"Je dost vyboulená." podotkla "Špatný doktor, špatná jizva." poznamenal "Hmm…" zamručela "Co se stalo?" zeptal se starostlivě Tommy "Nic…" odpověděla nejistě "Já jen, omlouvám se." dodala "Za co?" zeptal se nechápavě "Za to, co se tehdy stalo. Moc mě to mrzí." "Ty jsi, ale za to nemohla. Byla to past. Nahráli to na tebe." Jistě…"
Sophie sklopila hlavu. Tommy jí opatrně zvednul svou rukou a usmál se.
"Sophie podívej se. Vzal jsem to, proto abych očistil své jméno a měl konečně čistý štít." řekl tiše "Ty jsi, ale za to nemohl. Naletěl jsi špatným lidem." podotkla Sophie "To asi jo." přikývl, usmál se a Sophie mu svůj úsměv opětovala "Hmm… Tvůj úsměv je pořád stejný jako před lety." poznamenal Tommy "Když myslíš." "Chyběla jsi mi Soph. Chyběla…"
Tommy na nic nečekal. Přitáhl si Sophii k sobě a něžně jí políbil na rty. Sophie uvolnila rty a nechala se unést. V tu chvíli uslyšeli hlasité bouchání na dveře. Oba se od sebe rychle odtrhli!
"Tommy! Tommy dělej musíme se před odjezdem poradit." ozval se hlas Leea za dveřmi "Tommy!" zavolal znovu, když mu neodpověděl "Jo rozumím. Hned jsem tam." zavolal Tommy Tak co teď?" zeptala se Sophie "Půjdu první. A ty počítej do čtyřiceti a pak jdi taky." odpověděl Tommy a chtěl odejít "Tommy." "Ano?" "Tričko…" usmála se "Jistě, děkuji." usmál se, vzal si tričko a odešel

Do spuštění programu zbývalo jen pár hodin a tým Postradatelných posilnění o jednoho člena si musel pospíšit, aby stihli zbraň deaktivovat.
"Sophie, co je ten kluk zač?" zeptal se Barney "Tommy? Proč?" zeptala se nechápavě Sophie "Když už je tady, tak bych rád věděl, s kým pracuju." odpověděl a pokračoval: "A od něj se toho moc nedozvím." "Eee… Tommy se zapletl se špatnými lidmi. Udělal chybu a strávil tři roky v base." řekla po pravdě "Byl ve vězení?" zeptal se udiveně Barney "Jo. Někdo ho napráskal za to, co dělá pod mým jménem. Obviňoval mě z toho, než mu došlo, že já jsem to nebyla." "Co se stalo potom?" pokračoval ve vyzvídání Barney "Schoval se v tom úkrytu. Chtěl začít znovu." odpověděla Sophie
I Lee byl na Tommyho život zvědavý. Ptal se však přímo Tommyho, který toho moc nenamluvil a otázky se mu moc nelíbili.
"Ty Tommy, můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se nenápadně Lee "Jistě. Ptej se." pobízel ho Tommy "Co se tehdy stalo? Tehdy, když jsi dělal na tom projektu MB6?" "Nic podstatného." odsekl "Ale něco ano." podotkl "Stačí, když řeknu, že jsem kvůli tomu strávil tři roky ve vězení?" zeptal se ostře Tommy a odešel "Ve vězení?" zeptal se nechápavě a udiveně Lee
Sophie se zrovna opírala o kmen stromu, když k ní Tommy přišel. Vypadalo to, jako by odpočívala, ale byla spíš zamyšlená.
"Odpočíváš?" zeptal se jí rýpavým tónem Tommy "Eee… Ne." vykoktala ze sebe Sophie "Hmm… Vypadalo to tak." usmál se Tommy "Tommy. Kolik je pokusů k deaktivaci té zbraně?" zeptala se nenápadně Sophie "Já nevím Soph." odpověděl zoufale a pokračoval: "Možná jeden, možná víc. Zjistíme to až na místě." "Chápu." řekla na to tiše

Když dorazili na místo už to chtěli mí konečně za sebou. A hlavně Tommy… Udělali pár kroků a narazili na počítač. Sophie se div k němu nerozběhla. Udržela se a čekala…
"To je ten počítač?" zeptal se Barney "Jo." odpověděl Tommy a podíval se na Sophii
Tommy něco zadal na klávesnici a vyměnil si místo se Sophií.
"Vítejte zpátky agente 13." zazněl místností hlas z počítače "Agente 13?" zeptal se posměšně Gunnar "Měli jsme různé přezdívky." bránil se Tommy
Sophie jejich poznámky neposlouchala a soustředila se na práci. 'Zadejte požadavek. Zadejte deaktivační kód.' ozvalo se postupně za sebou z počítače.
"Kolika ti místní?" vyhrkla ze sebe Sophie "Šesti… Měl by být šesti." koktal Tommy "Měl by být?" zeptal se udiveně Lee "Hele já tu nebyl roky! Mohli ho změnit!" řekl ostře Tommy
Všichni se začali jeden přes druhého překřikovat. Sophie toho už měla však měla dost!
"Přestaňte se hádat!" zvýšila hlas a pokračovala klidným hlasem: "Já to zvládnu."
Sophie chvíli váhala. Přemítala si v hlavě nejčastější kombinace hesel a všeho možného. Po chvíli něco vyťukala na klávesnici a čekala co se bude dít.
"Zatraceně!" vyhrkla ze sebe, když obrazovka zčervenala "Něco se děje." dodala "Co?" zeptal se Barney "Spustil se časový spínač." odpověděl po pravdě Tommy
"Kolik máš času?" zeptal se Tommy Sophie "Šedesát sekund…" odpověděla "Pospěš si Sophie nebo se ten program spustí o dvě hodiny dřív." řekl po pravdě Tommy "Snažím se. Zatraceně…" vykoktala ze sebe Sophie, když opět zadala špatný kód "Už zbývá jen jeden pokus. Napadá někoho něco? Protože mě nápady došly!" dodala hořce "Přemýšlej Sophie!" povzbuzoval jí Barney "Dělej!" přidal se Gunnar "Zkus Sophie!" vyhrkl ze sebe z ničeho nic Tommy "Co?" zeptala se udiveně "Prostě to udělej!" zakřičel na ní Tommy
Sophie udělala to co Tommy řekl. Zadala na klávesnici svoje jméno. A vida! Byl to správný kód! 'Deaktivováno…' ozval se hlas z počítače. Všichni si oddychli. Dobře to dopadlo…
"Skvěle!" zaradoval se Caesar "Výborně." přidal se Toll "Dobrá práce." podotkl Barney a pokračoval: "Tak jo vypadneme odtud, svou práci jsme udělali. Jdeme." "Jo jdeme." přikývl Gunnar "Tak jdeme lidi. Máme co slavit." poznamenal Lee
Sophie si ještě s Tommym vyměnila pohledy a hned poté společně bez jediného slova odešli.

Na Tommyho se nemohl nikdo zlobit. Nebyla to jeho chyba… Ano mělo ho to napadnout dřív, ale byl chudák tak nervózní, že by si v té chvíli nevzpomněl ani jak se jmenuje on sám.
"Sophie…" řekl tiše Tommy, když se vraceli k letadlu "Ano?" řekla na to "Promiň… Mělo mě to napadnout dřív." omlouval se "Ty za to nemůžeš. To nic. Hmm…" řekla klidným hlasem "Jistě…" zamručel a pokračoval: "Bylo by možné udělat menší zajížďku?" "Zajížďku?" zeptala se nechápavě "Jo. U mě doma…" odpověděl "Chci se vrátit domů. To, co jsem slíbil, jsem splnil." dodal "Hmm… Jistě." řekla na to zamlkle "Tak co? Půjde to?" "To já nevím… Zeptej se Barneyho."

Tommyho opravdu dovezli k němu domů. K němu domů do je ho 'kontejneru'.
Bylo na čase se rozloučit. Rozloučit se napořád…?
"Dík za pomoc Tommy." řekl Barney a podal mu ruku, Tommy mu to odvětil "Rádo se stalo." usmál se Tommy "Měj se Tommy." přidal se k loučení Lee "Ty Sophie nechceš mě doprovodit?" zeptal se nenápadně Tommy "Jistě…" odpověděla tiše Sophie a odešla s Tommym
Zastavili se před Tommyho domovem. Sophie věděla co teď přijde… Jen nevěděla, jestli se s tím dokáže smířit.
"Tak, že to je asi naposled co se vidíme." podotkl Tommy "Asi ano." řekla na to Sophie "Snad se mi tu teď nerozbrečíš?" zeptal se Tommy "Ne neboj. Budu brečet až doma." odpověděla "Hmm… Nikdo se ti kvůli tomu posmívat nebude." "To asi ne." usmála se "Nepřemýšlela jsi někdy o rodině? Víš děti a tak… Ty a Gino přece…" nestačil doříct to co chtěl, protože mu Sophie skočila do řeči: "Já už s Ginem nejsem. Zemřel." "To mě mrzí." řekl tiše "Jistě." přikývla "Tak, že co ty a rodina?" zeptal se znovu "Víš tahle práce, tihle lidi. To oni jsou moje rodina." odpověděla po pravdě "Chápeš?" "Chápu…" přikývl a Sophii krátce políbil "Za co to bylo?" zeptala se udiveně "Za to, že jsem dostal ještě jednu šanci." odpověděl a políbil Sophii ještě jednou "A za co byla tahle?" "Sbohem Sophie. Rád jsem tě zase viděl."
Tommy chtěl odejít, ale Sophie jej ještě chvíli zdržela.
"Tommy… Tohle je pro tebe." řekla Sophie a vtiskla mu do dlaně složený papírek "Co je to?" zeptal se udiveně Tommy "Moje adresa, kdybys ses chtěl vrátit. Je tam i moje číslo, kdybys sis to rozmyslel." odpověděla po pravdě "Děkuji Sophie." "Není zač." "Sbohem Soph…" "Sbohem Tommy…"
Sophie polkla hořkou slinu a potlačila slzy, které se jí draly ven. Cítila, jak se jí svírá břicho. Zůstala tam stát jak přikovaná a v té chvíli nedokázala udělat jediný krok. Chtěla se za Tommym rozběhnout a naposledy ho obejmout. Nešlo to…
Po chvíli ucítila na rameni něčí ruku. Ta ruka jako by jí říkala je čas jít, musíme letět. Přitom to byl hlas Barneyho, který jí svým klidným hlasem chtěl uklidnit…
 


Comments

1 Tom Tom | 18. may 2017 at 22:39 | React

Je mi líto Sophie... Škoda, že se Tommy rozhodl pro návrat domů. :(
Bylo by to o to víc zajímavější, kdyby zůstal. :)

2 Dana Dana | 19. may 2017 at 22:44 | React

Sophie se s Tommym krátce políbila. Vyrušil je, ale Gunnar.
Gunnar si hlasitě odkašlal. Sophie a Tommy se od sebe rychle odrhli!
"Neruším vás při něčem?" zeptal se zvědavě Gunnar "Ne…" odpověděl Tommy "Ne, vůbec ne." přidala se Sophie "Jistě." Gunnar se usmál a odešel
Jak by mohl... :D

3 Terča Terča | 21. may 2017 at 16:47 | React

[2]: To mě dostalo. :D :D To bylo nej!!

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement
HOME | © Terka | Zákaz kopirování a zneužívání veškerého obsahu blogu! Obsah celého blogu je chráněn autorským právem! © 2013 - 2017