Recenze a rozhovory - jak psát?? klik; rozcestník - zajímavosti - zde



Případy z Vídně - Svatební zvony 1/1 - kapitola dvacátá šestá

Yesterday at 22:00 | Terka |  Případy z Vídně

Laura Brandtnerová a Gregory Ruslan měli před svatbou. Laura však nechala přípravy svatby běžet, protože to bude čistě rodinná svatba.
Ano na svatbě budou jen Gregoryho rodiče, Lauřin strýc Alex, její kolegové Christian a Kunz a v poslední řadě i Lauřin a Gregoryho syn Sasha, který se nemůže dočkat!

Laura namísto příprav na svatbu seděla v kanceláři. Nic nechtěla… Chtěla se jen v klidu v okruhu své rodiny a pár přátel vzít.
"Lauro, co tady děláš?" zeptal se udiveně Alex, když vešel s Rexem do kanceláře a pokračoval: "Ty máš mít dneska volno." "Ahoj Alexi, taky tě ráda vidím. A s mým volnem si starosti nedělej." odpověděla Laura "A co tvoje svatba?" zeptal se nenápadně "Svatba je až za třicet šest hodin, to je spousta času." namítla "A navíc, co bych asi tak dělala doma?" zeptala se "Hlavně by sis pořádně odpočinula. Hmm…" odpověděl a usmál se
V ten moment přijel do kanceláře i Christian. A měl tu samou otázku na Lauru, jakou jí položil Alex.
"Ahoj Alexi. Lauro, co tady děláš?" zeptal se překvapeně Christian "Pracuju…" vyhrkla ze sebe bez váhání "Alexi proč jí nic neřekneš?" zeptal se udiveně Christian "To už jsem zkoušel." odpověděl po pravdě
V ten moment zazvonil Lauře telefon. Laura zvedla sluchátko telefonu a dala jsi ho k uchu.
Přišel čas na další případ…
"Brandtnerová oddělení vražd. A kde? Dobře jsme na cestě." řekla do telefonu Laura
Laura si zapsala veškeré informace, které dostala. Hned poté, co ukončila hovor sdělila Alexovi a Christianovi, že mají práci.
"Tak jo hoši máme práci. Loupežná vražda v obchodním centru." řekla Laura po ukončení hovoru a mávala s kusem papírku
"Ty nikam nejedeš. Máš dneska volno, takže…" řekl na to Alex, vytrhl Lauře papírek z ruky a hned poté odešel s Christianem a Rexem
"Ale Alexi…" vyhrkla ze sebe Laura

Těch třicet šest hodin uběhlo, tak strašně rychle, že právě přišel čas na přípravu svatby.
Laura měla tušení, že vyšetřování vraždy bude mít před její svatbou přednost.
Samozřejmě, že vyšetřování vraždy by mělo mít před vším přednost. Ale svatba vlastní a jediné neteře se s tím nedá srovnat.
"Mami ty pláčeš?" zeptal se Sasha "Ne zlatíčko…" odpověděla Laura a usmála se "Jaké budeme mít příjmení?" zeptal se opět Sasha a pokračoval: "Obě jdou k mému jménu." "Já vím. Ale s tátou jsme se dohodli na tom, že se budeme jmenovat Brandtnerovi."
Sasha nic neřekl. Objal svou maminku a zašeptal jí do ucha, jak moc se těší na to, až budou opravdová a velká rodina.

Laura si právě prohlížela své svatební šaty, které kdysi patřily její mamince. Nechala si je upravit a teď přišel čas si je obléct a říct 'ano' muži, kterého tolik moc miluje.
"Lauro…" řekl tiše Alex, když se postavil do dveří "Alexi už jsem měla strach, že to nestihneš." vyhrkla ze sebe radostí Laura "Přece si nenechám ujít svatbu své vlastní a vlastně i jediné neteře." usmál se "Děkuji…" podotkla a usmála se taky "Počkám veku, dobře?" řekl nakonec Alex a odešel

Laura musela udělat ještě jednu věc. Nečekala na nic a šla za Gregorym.
"Lauro, co tady děláš? Tohle přece nosí smůlu…" řekl udiveně Gregory "Měl bys vědět, že já na tyto pověry nevěřím." poznamenala Laura "Co se stalo?" zeptal se starostlivě "Víš přemýšlela jsem… Jestli nechceš, tak si mé příjmení brát nemusíš." řekla tiše Laura "Co tě napadá Lauro?" zeptal se udiveně a pokračoval: "Nevadí mi to, už jsem ti to přece řekl." "Promiň, jen jsem chtěla mít jistotu, že je všechno v pořádku." "V naprostém."
Gregory bez váhání Lauru políbil. Laura byla velmi překvapená…
"Co to bylo?" zeptala se udiveně Laura "Poslední svobodná pusa. Protože za pár okamžiků budeme manželé." odpověděl Gregory a usmál se

Ano těch pár okamžiků opravdu rychle utekly…
Gregory stál naproti Lauře a držel ji za obě ruce. Říkal jí svůj manželský slib, že ji bude navždy milovat a chránit v dobrém i zlém, po dobu nemoci i zdraví. Po odříkání slibu stačila jen výměna prstenů a první novomanželský polibek.
Teď už je nikdo nemůže rozdělit…
 

Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují II - kapitola šestá

15. april 2019 at 13:54 | Terka |  Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují

Tým Postradatelných se zrovna vrátil domů po několika týdnech. Ano byli pryč několik týdnů a Sophie se tak moc těšila, že bude konečně s Rickem. To, ale ještě netušila, co ji doma čeká…
"Ricku jsem tady…" řekla Sophie, když se objevila v předsíni "Ricku?" zkusila to znovu, ale v ten moment k ní přiběhl jen Sangvo
Samozřejmě, že se Sophie přivítala i se Sangvem, protože to on ji dokázal podržet v té nejhorší situaci.
"Kdepak je Rick Sangvo?" zeptala se ho a Sangvo odběhl do kuchyně
Sophie šla hned za ním a byla velmi překvapená…
V kuchyni byl nejen Rick a Johny, ale i Rickovi rodiče. Martha a Johnatan Thompsonovi seděli u stolu, stejně jako malý Johny. Rick stál u kuchyňské linky a chystal večeři.
"Dobrý večer…" pozdravila ze slušnosti Sophie, když se postavila do dveří kuchyně "Sophie!" zajásal Johny a rozběhl se do jejího náručí "Ahoj Sophie." usmál se Rick, objal ji a dal jí pusu na rty "Ricku, kdo je to?" zeptala se Martha "Chtěla jsem se zeptat na totéž." řekla na to Sophie "Mami, to je Sophie. Říkal jsem vám o ní." odpověděl Rick, aniž by se na své rodiče podíval
Díval se celou dobu do Sophiiných očí, které celou dobu zářily.
"Sophie tohle jsou moji rodiče. Martha a Johnatan Thompsonovi." odpověděl Rick i Sophii
"Ta Sophie, která letá kdoví kam s tou bandu vrahů?" zeptal se Johnatan "Tati…" řekl tiše Rick "Ne, Ricku já si to poslechnu." řekla na to Sophie "Kolik lidí jste dnes zabila Sophie?" zeptal se ji Johnatan "Dnes?" zeptala se udiveně a pokračovala: "Dnes ještě nikoho." "Hmm…" zamručel Johnatan "Budu k vám upřímný slečno… Nechci abyste žila s mým synem a vnukem. Nelíbí se mi totiž, co děláte." dodal "Johne, prosím ne před Johnym." řekla tiše Martha "Ví to ten kluk vůbec?" začal zase Johnatan a pokračoval: "Ví, čím se jeho budoucí macecha živí?" "Tati to stačí!" zakřičel na svého otce Rick
Sophie v ten moment zatnula obě ruce v pěsti. Udržela se… Nejdřív se zhluboka nadechla, pak vydechla a uvolnila ruce.
"Asi máte pravdu, možná se kvůli tomu k vašemu synovi nehodím." začala Sophie a pokračovala: "Ale nemění to nic na tom, že vašeho syna miluji a on mě." "To možná ne slečno, ale já… Tedy my si nepřejeme, abyste s našim synem a vnukem nadále žila." poznamenal Johnatan "Chcete mi vyhrožovat?" zeptala se překvapeně "Mohl bych…" zamračil se "Já vám to řeknu asi takhle," začala Martha "myslíme si, že jste nebezpečná. A že byste jim mohla ublížit." "Ublížit?" vyhrkla ze sebe udiveně Sophie "Odejde od něj." řekl ostře Johnatan "Vy mi rozkazovat nebudete!" sykla Sophie "Máme tedy zavolat policii?" zeptal se nenápadně "Myslíte si, že se váš bojím?!" zeptala se hlasitě a pokračovala: "Je mi jedno, co si o mě myslíte. Ale já nikdy Ricka nepřestanu milovat…"
Sophie už řekla dost! Hned na to se otočila ve dveřích kuchyně a odešla pryč. Rick běžel za ní, jen aby ji zastavil. Nepodařilo se mu to…
"Kam jdeš Sophie?" zeptal se ji Rick, když si Sophie brala svoje věci z předsíně "Pryč…" odpověděla Sophie "Proč?" ptal se Rick dál
Sophie, ale Rickovi neodpověděla. Vzala si do ruky svoji tašku a sáhla po klice.
"Sangvo!" zavolala na něho Sophie a ten na slovo poslech a přiběhl k ní "Sbohem Ricku… Ale měl bys vědět, že tě přes všechno tohle miluji." řekla nakonec a odešla i se Sangvem pryč
"Vím, že budu asi hodně tvrdý Ricku…," řekl Johnatan, když Sophie odešla: "ale takhle je to pro tebe lepší. Nehodila se k tobě…" "To ty nemůžeš vědět!" sykl Rick "Ženská, která vraždí není pro tebe." řekl nakonec Johnatan a poplácal svého syna po rameni

Sophie věděla kam má jít. Jezdila tam sice nerada, protože v tom domě vyrůstala s mužem, který si říkal její otec, a přitom byl horší než celý tým Postradatelných. No a možná horší než Rickův otec.
To, ale ještě nevěděla, na koho tam narazí…
"Tak pojď Sangvo." pobízela ho Sophie, když dávala klíč do zámku dveří a pokračovala: "Jsem unavená… Musím si dát sprchu a pak půjdu do postele."
Když Sophie odemkla a otevřela dveře, Sangvo vběhl dovnitř a Sophie hned za ním. Jen, co ale vešla dovnitř domu narazila zde na někoho, koho by asi nečekala.
"Sophie?" řekl udiveně Doc, když se střetli ve dveřích "Docu, co ty tady děláš?" zeptala se udiveně "To bych se mohl ptát taky." řekl na to "Já se ptala první." nedala se "Bydlím tady. Víš přeci, že se pořád stěhuji." usmál se a pokračoval: "A teď ty."
Sophie se zhluboka nadechla… Měla strach to Docovi říct, ale nevěděla, co má jiného dělat.
Doc Sophii vyslechl a snažil se jí, jakkoliv zvednout náladu. Bohužel se mu to asi moc nedařilo.
"Nesmíš se tím trápit Sophie." řekl klidným hlasem Doc a pokračoval: "Jestli tě má Rick rád, tak tu zítra přijede." "O tom dost pochybuji Docu…" řekl potichu Sophie "Proč?" zeptal se udiveně Doc "Měl jsi vidět jeho otce. Jen, co mě viděl, div mě pohledem nerozpáral za živa." podotkla Sophie "Mrzí mě to Sophie…" řekl potichu "To nemusí Docu, ty za to přece nemůžeš." řekla mu na to "Asi jsem pořád ta naivní kráva, která si myslíš, že může mít fungující vztah." dodala a chtěla odejít, Doc ji, ale zdržel: "To není pravda Sophie…" "A co?" zeptala se udiveně "Že jsi naivní kráva." odpověděl po pravdě a usmál se "Díky Docu." poznamenala a usmála se taky "A za co?" zeptal se "Za to, že jsi mě vyslechnul." odpověděla "Kam to jdeš?" zeptal se ji, když byla na odchodu "Do sprchy a pak do postele." usmála se "Sprchu bych potřeboval taky…" zamumlal "Tak do fronty Docu." řekla odhodlaně a při cestě do sprchy se zasmála

Rick byl na svého otce hodně naštvaný. Kvůli němu Sophie odešla a on nevěděl kam… Tolik jí chtěl říct, že ji stále miluje, ale nevěděl, kde ji hledat. Jeho otec mu však k tomu ještě jednou řekl své a Rick nevěděl, co má dělat…
To Sophie měla asi nejspíš jasno, co udělá. Chtěla tomu dát čas, protože věděla, že kdyby se zítra objevila doma a byl tam ještě Rickův otec musela by ho nejspíš zastřelit. Proto to nechtěla uspěchat a raději přežije noc v jednom domě s Docem.
"Copak Sangvo, chceš se taky vykoupat a oholit?" zeptala se ho Sophie, když vyšla ze sprchy v županu a vysušovala si vlasy do ručníku
Sangvo jen zaštěkal a Sophie se usmála.
"Na co se tak díváš?" zeptala se Sophie Doca, který ji už chvíli pozoroval "Na tvoji spací uniformu." zasmál se Doc
Sophie zamručela, zhluboka se nadechla a hned na to si přitáhla pásek u županu.
"Tak na to ani nemysli Docu." sykla "No víš jen by mě zajímalo, zda budeš spát v tom sexy županu nebo v pyžamu." podotkl "To bys rád věděl, co?" zeptala se a usmála se "Jsem prostě jen zvědavej." odpověděl "Dobrou noc Docu." řekla nakonec, otočila se k Docovi zády a byla na odchodu, Doc se však nenechal odbýt: "Ale no tak Sophie…" vyhrkl ze sebe Doc
Sophie se však jen usmála. A aniž by se otočila zvedla pravou ruku a ukázala na Doca prostředníček. Doc se tomu zasmál a Sophie mezitím odešla.

Následujícího dne přijíždí za Barneym agent Church s další misí. Tahle mise nebude, ale jedna z těch jednoduchých… Nebo ano?
"Tenhle disk se nachází ve staré budově v Ceerollu." začal Church "Ten obsah disku je dost cenný…" dodal "Co je na tom disku?" zeptal se zvědavě Barney "Hmm…" zamručel Church a pokračoval: "Jsou na něm další informace o Přílivu. A varuji tě Barney, jestli v tom má prsty Sophie trestu se nevyhne." "Sophie není u Přílivu několik let tak ji do toho netahej!" rozčílil se Barney "Byla, ale jeho členkou." podotkl Church "Ano byla…" přikývl Barney "Informuj ji o tom. A vyřiď jí ať se nepokouší ten disk otvírat." řekl na to "Zjistím si to, jestli jej otevřela." dodal hořce "Jistě…" odsouhlasil "A nezapomeň ji ode mne pozdravovat." řekl nakonec, usmál se a odešel
Barney věděl, že tentokrát nesmí po Sophii chtít, aby zjistila, co se na disku nachází. Nechtěl totiž, aby se zrovna ona samotná dostala do rukou Churche.

"Doufám, že se nás nechystáš vyhodit do vzduchu?" zeptala se Sophie Doca
Doc zrovna připravoval snídani, když se Sophie probudila a přišla do kuchyně. Když za ním Sophie přišla chvíli ho tiše pozorovala.
"Ne…, snažím se nám připravit snídani." sykl Doc "Ukaž já to udělám." vyhrkla ze sebe Sophie, když k němu přišla a snažila se dostat ke sporáku "Jen si v klidu sedni Sophie, za chvíli to bude." řekl na to "Dobře…" zamručela, přitáhla si k sobě židli a sedla si do blízkosti Doca a tiše ho pozorovala
Doc se chtěl pravděpodobně před Sophií předvést. Možná kvůli tomu, že se mu od začátku líbila anebo možná proto, aby jí jen zvednul náladu kvůli včerejšku.
"Teď se koukej na mistra!" zajásal Doc a pokusil se převrátit vaječnou omeletu v vzduchu
Sophie div nevyprskla smíchy, když se část omelety oddělila a skončila na zemi. Zbytek omelety zůstal na pánvi a Doc div studem nezčervenal…
"Mistr?" zeptala se udiveně a pokračoval: "Spíš mistr nešika…" zasmála se
V ten moment zazvonil Docovi telefon. Na displeji se objevilo jméno 'Barney'. Doc neváhal a hovor přijal. Jen, co dotelefonoval zazvonil telefon i Sophii. I Sophii volal Barney se stejnou prosbou, jakou měl k Docovi.

Sophie nejdřív nechtěla jet společně s Docem, ale nakonec si řekla, proč ne, vždyť jsou přece jako bratr a sestra.
Když Doc a Sophie dorazili do hangáru, oznamuje Barney Sophii to, co mu řekl Church. Sophie je překvapená, protože už dávno není členkou Přílivu, tak proč by měla nést za něco takového zodpovědnost? Ano byla kdysi členkou Přílivu, ale to už je přece minulost…
Vyzvednout disk bylo jednoduché, ale nejhorší byl návrat domů, a to přímo pro Sophii.
"Jsem tady… Ricku?" řekla Sophie, když vešla do dveří bytu
Nikdo však Sophii neodpovídal. Když vešla dál do bytu zjistila, že je zde úplně sama a možná už navždy. Skříně, kdy měli být Rickovi a Johnyho věci byly totiž otevřené a prázdné. Sophie pochopila, že to musel udělat Rickův otec.
V momentě, ale kdy přišla Sophii zpráva na mobil od Barneyho, že se mají sejít po návratu z mise, na nic nečekala a odjela za ostatními.

Případy z Vídně - Falešné svědectví 1/1 - kapitola dvacátá pátá

14. april 2019 at 21:59 | Terka |  Případy z Vídně

Laura seděla s Gregorym v restauraci. Gregory pozval Lauru na večeři a byl připraven udělat velké rozhodnutí.
"Konečně máme po tak dlouhé době večer pro sebe." usmál se Gregory "No, když tvoji rodiče souhlasili s tím, že pohlídají Sashu." podotkla Laura "No, ale proč jsem tě tady dneska pozval." řekl tiše Gregory
Gregory se postavil a před Laurou pokleknul.
"Gregu, co to děláš?" zeptala se udiveně Laura "Lauro známe se už takovou dobu. Máme spolu krásného synka a ty jsi mi navíc ukázala, že si každý zaslouží druhou šanci." začal Gregory a pokračoval: "Lauro Brandtnerová miluji tě od první chvíle, co jsem tě potkal. Tak by mě zajímalo, jestli by sis mě vzala."
Gregory vytáhl z kapsy u saka malou krabičku a otevřel ji. Lauře se rozzářily oči při pohledu na prsten uvnitř krabičky.
"Vezmeš si mě?" zeptal se Gregory "Gregory Ruslane…," řekla tiše Laura "vezmu si tě! Ano vezmu!" vyhrkla ze sebe bez váhání
Gregory zajásal! Rychle vstal a vzal Lauru do náručí.
"Miluji tě…" zašeptal "Miluji tě…" odvětila a usmála se "Měl bych ti ho nasadit." řekl nakonec Gregory a nasadil Lauře prsten na prst "Je moc krásný…" "Patřil mamince. Dala mi ho, když jsem jí to a tátovi oznámil."
Laura už nic neřekla a políbila Gregoryho na rty.

Následujícího dne ráno, když už byli v kanceláři Christian i Alex s Rexem tam za nimi dorazila i Laura. Přijela pozdě, ale nechtěla prozatím říkat pravý důvod její pozdního příchodu. Měla totiž naplánované, jak to ostatním řekne. No hlavně Alexovi.
"Na to, že jdeš tak pozdě máš docela jistý krok." řekl Christian Lauře, když vešla do dveří kanceláře "Konečně jsem pořádně vyspala." zalhala a usmála se "Jak to myslíš?" zeptal se udiveně Christian "Sashu včera hlídali Gregoryho rodiče." odpověděla po pravdě "Hmm…" zamručel Christian a podíval se podezíravě na Lauru, jako by tušil, že jim něco zatajuje
Laura hned na to odešla ke svému stolu a posadila. Na chvíli se, ale zamyslela a toho si všiml Alex, kterému to nedalo.
"Je všechno v pořádku?" zeptal se Laury Alex "Ano je…" odpověděla nejistě Laura
Hned na to vpadla do kanceláře oddělení vražd žena. Vypadala vyděšeně… Kriminalistům ihned sděluje, že se stala svědkem vraždy své kamarádka a do detailu popsala, kde se vražda stala i jak se stala. Kriminalisté na nic nečekali a ihned vyrazili na místo, kde se měla stát vražda.
Když, ale kriminalisté dorazili na místo, nikde nikdo nebyl…

Vražda se, ale opravdu stala, a to o několik bloků dál. Když je to kriminalistům sděleno jsou zděšeni, protože kdyby se tu objevili o několik minut dřív, mohla zavražděná ještě žít…
"Tohle se nemělo nikdy stát…" řekl tiše Alex a pokračoval: "Musíme najít tu ženu, která nám nahlásila falešnou vraždu. Je možné, že s tím má něco společného." "A jak ji najdeme? Neřekla nám své jméno…" podotkl Christian "Z naší kamery." vyhrkla ze sebe Laura a pokračovala: "Na jejím záznamu bude její obličej a můžeme to potom nechat prohnat rozpoznávání tváří." "Výborně Lauro." zajásal Alex "Pojedu tedy do kanceláře a zařídím to." řekla na to Laura a odešla

Jasně, že to nebylo lehké, jak vypadalo. Projít celou databázi obličejů bylo těžší, než se zdálo…
"Máš hodně práce?" zeptal se Gregory Laury, když se postavil do dveří kanceláře "Gregu, co tady děláš?" zeptala se udiveně Laura "Měl jsem cestu kolem." odpověděl a usmál se
Gregory hned na to odešel za Laurou k jejímu stolu a políbil ji na rty.
"Na čem děláš?" ptal se Gregory dál "Mám tolik práce, že už ani nevím…" řekla Laura
Gregory se usmál a nahlédl do Lauřina počítače.
"Rozpoznávání tváří? Koho hledáš?" "Nějakou ženskou, co falešně vypovídala." "Hmm…"
Těsně před tím, než se do kanceláře vrátili Alex s Christianem a Rex se Gregory s Laurou bavili o jejich zasnoubení. Laura to však zatím nikomu neřekla.
"Jsem hodně pracovně vytížený…" zamumlal Gregory "Ty můj malý chudáčku." usmála se Laura a pohladila Gregoryho po vlasech "Už jsi to někomu řekla?" zeptal se Gregory a ukázal na prsten "Ne, zatím ještě ne…" odpověděla po pravdě a pokračovala: "Ale chci všechny pozvat na večeři k nám domů. Pak bychom to společně řekli." "To zní dobře." přikývl
V ten moment se ve dveřích kanceláře objevili Christian s Alexem a Rexem. Rex ihned běžel k Lauře a Gregorymu, zatímco Alex s Christianem ještě prohodili několik vět.
"Ahoj Rexi…" řekla tiše Laura a podrbala ho za ušima "Ahoj Lauro, už víš něco o té ženě?" zeptal se Alex, když vešel do kanceláře "Stále na tom dělám…" odpověděla po pravdě Laura "Už budu muset jít." řekl z ničeho nic Gregory a pokračoval: "Nezapomeň na to." "Nezapomenu." ujistila ho Laura a dala pusu na rozloučenou "Na, co nemáš zapomenout?" zeptal se Christian Laury, když Gregory odešel "Brzy se to dozvíš." řekla na to Laura

Jistě, že Laura věděla, že to musí říct, jak Gregorymu slíbila. Pozvala tedy všechny domů na večeři. A teď čekat na jejich reakci…
"Vypadáš nervózně…" řekl Gregory "Budu říkat svému strýcovi, který mě vychovával od mých šestnácti, že jsem se zasnoubila." vyhrkla ze sebe Laura a pokračovala: "To nemám být nervózní?" "Hmm… Bude to v pořádku. Řekneme to společně." ujistil ji Gregory
V ten moment přijeli Gregoryho rodiče. Po chvíli dorazili i ostatní. Doktor Graf, Christian s Kunzem a Alex s Rexem.
Laura s Gregorym všem oznamují zprávu o zasnoubení až těsně po večeři. Všichni oběma gratulují, a to dokonce i Alex samotnému Gregorymu bez váhání podal ruku.
 


Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují II - kapitola pátá: část druhá

3. april 2019 at 21:53 | Terka |  Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují

Tým Postradatelných zrovna dorazil do vesnice, kde se měli nacházet agenti CIA i se skupinou MODBH. Všude kolem nich, ale bylo ticho. Nikde nikdo… Jenom několik starých chatek a kolem pobíhalo pár slepic a hus.
"To je divný…" řekl tiše Toll "Co je divný?" zeptal se udiveně Caesar "Nikde nikdo…" odpověděl Toll "Rozhlédneme se kolem." řekl na to Barney
Na nic nečekali a rozdělili se. Každý šel sám za sebe, protože nezbývalo moc času.
Všichni prohledávali každý kout vesnice, jen jediná Sophie měla štěstí, protože našla jednoho obyvatele z vesnice.
"Ne neboj se mě… Já ti neublížím." řekla tiše a po pravdě Sophie, když našla malého kluka, který se schovával mezi keři "Nemusíš se mě bát…" opakovala pořád dokola
Kluk se však hodně bál, a když se k němu opatrně Sophie přiblížila schoval se, že mu šli vidět jen jeho zelené oči.
"Já se jmenuji Sophie. A ty?" zeptala se klidným hlasem "Kim…" zašeptal se zvláštním přízvukem "Pojď odvedu tě zpátky do vesnice." řekla po pravdě a natáhla pravou ruku
Kim chvíli váhal, ale nakonec se chytil Sophiiny ruky a vylezl s její pomocí z keřů.
"Kde jsou tví rodiče?" zeptala se Sophie "Odvedli maminku…" vyhrkl ze sebe Kim a pokračoval: "Táta už tu není dlouho." "Zemřel?" ptala se dál
Kim nic neřekl a jen přikývl. V jeho zelených očí byl strach a Sophie pochopila, že se tu musí dít něco velmi zlého.
"Odvedu tě zpátky do vesnice. Mám tam přátelé…" řekla tiše a pohladila Kima po vlasech "Nemáš se čeho bát, my ti neublížíme." dodala a usmála se "Oni se vrátí…" koktal Kim "A kdo?" zeptala se udiveně Sophie "Ti, co odvedli maminku." odpověděl po pravdě Kim
Sophie to nechápala. Chytila Kima za ruku a odvedla ho zpátky do vesnice.

Ve vesnici už bylo rušno. Mezitím totiž, už vyšli ven vesničané a Barney s ostatními je ujistili, že jsou už v bezpečí, že není, čeho se bát. Ale je tomu opravdu tak?
"Ale Sophie, ty už sis stihla adoptovat dítě?" zeptal se ji Doc "Moc vtipné Docu." usmála se Sophie a pokračovala: "Ale seznam se…, tohle je Kim." "Ahoj Kime…" řekl tiše Doc a zamával mu
Kim zamával Docovi taky. Ale v ten moment spatřil někoho, koho zná, protože se pustil Sophiiny ruky a běžel pryč.
"Doddy!" křičel Kim, když se pustil Sophiiny ruky
Doddy nevěřila vlastním očím. Chytila Kima do náruče a něco mu tiše říkala.
"Lidi máme tu velký problém." řekl po pravdě Lee, když tam přišel "Co se stalo?" zeptal se Barney "Tohle musíte vidět." řekl na to Lee
Všichni odešli s Leem. Lee je odvedl k propasti, ve které leželo několik mužských těl. Pravděpodobně šlo o agenty CIA, kteří zde měli pomáhat skupině zvané MODBH.
"Nejspíš jde o ty agenty CIA." řekl nejistě Lee "To musíme zjistit." řekl po pravdě Barney
Tým Postradatelných se musel k tělům agentům CIA spustit do propasti po lanech. Pohled na jejich těla, ale nebyl vůbec pěkný. Někdo je totiž brutálně zavraždil.
"Jsou to ti agenti?" zeptal se nenápadně Gunnar Barneyho "Ano…" odpověděl po pravdě Barney a pokračoval: "Ale jenom tři z nich." "A kdo je ten čtvrtý?" zeptal se udiveně Doc "Ten bude nejspíš patřit k té skupině, kterou měli agenti CIA zachránit." řekl na to Barney "No výborně…" zamumlal Lee a pokračoval: "Barney neměj mi to za zlé, ale jestli se mi dostane Church do rukou asi ho zabiju." "Jsem na tvé straně Lee." přidala se Sophie a usmála se, a ostatní se zasmáli "Tak dobře, musíme zjistit, co se tu děje." řekl nakonec Barney
Když, ale vyšplhali po lanech zpátky nahoru stálo tam už několik ozbrojených mužů. Něco na tým Postradatelných křičeli, ale nikdo z týmu jim nerozuměl.
Celý tým Postradatelných se náhle ocitl v ohrožení života, a navíc i v rukou nebezpečných mužů, kteří nedělají nic dobrého.

Muži je odvedli zpátky do vesnice, kde už na své lidi nejspíš čekal jejich velitel. Ten na rozdíl od svých lidí uměl anglicky.
"Co chcete?" zeptal se Barney, když dorazili zpátky do vesnice "Vaše životy…" odpověděl na rovinu muž s červeným baretem a pokračoval: "Zapletli jste se do války, do které vám nic není." "Vaše válka je nám ukradená!" sykl Barney "Kde je ten agent CIA?" zeptal se nakonec "Hmm… Všichni jsou mrtví. A vy zemřete taky." podotkl Sergio
Postradatelní se stali rukojmími, stejně jako obyvatelé vesnice. Sergio po své dlouhém proslovu, že všichni zemřou namířil zbraň na nejmladší rukojmí, které tam bylo. Bylo to malé nevinné dítě, které sotva mohlo chápat, proč jsou ve válce.
"Tak jo, začneme…" řekl Sergio a namířil svou zbraň na malé dítě, které sedělo na zemi, rozhlíželo se kolem sebe a brečelo "Ne to nesmíte!" vyhrkla ze sebe Sophie a pokračovala: "Vždyť je to ještě dítě…"
Sergio se postavil těsně naproti Sophie poté, co sklopil svou zbraň. Sophie ztuhla a krátce se podívala na Barneyho.
V Barneym to vřelo! Ne proto, co Sophie řekla, ale proto, co právě udělal Sergio. Sergio stál před Sophií a pozoroval ji. Po chvíli jí stisknul tváře k sobě a usmál se.
"Ona půjde s námi." řekl Sergio z ničeho nic svým mužům "Nebojím se tě." řekla mu na rovinu Sophie "Ale budeš." usmál se Sergio
Hned na to dal Sergio svým mužům ještě pokyn, aby to ve vesnici dokončili. Pak on a jeho dalších pět mužů odvedlo s sebou Sophii a další tři ženy. Barney však měl svůj vlastní plán…
"Kam ji odvedli?" zeptal se ostře Barney jednoho z vesničanů "Na okraj města…" odpověděl po pravdě vesničan "Co s ní chtějí udělat?" ptal se Barney dál, ale vesničan mu ze strachu neodpověděl "Tak mluv, co s ní chtějí udělat?" rozčílil se "Už to dělají několik let… Odvádí dívky i ženy a prodají je do otroctví." odpověděl vesničan a pokračoval: "Některé z nich, ale zabijí nebo si je tam nechají a znásilňují je."
Barney věděl, že tam Sophii nemůže nechat. A taky věděl, co teď se svým týmem udělá…

Sergiovi muži vzali Sophii všechny její zbraně. Nejspíš byli překvapeni, že tak křehká bytost má u sebe tolik zbraní. Dokonce jí vzali i její přehrávač, a to Sophii hodně vytočilo!
Nikdo na její přehrávač sahat nebude!
"Hele to jsou moje věci!" vyhrkla ze sebe Sophie, když si je prohlíželi Sergiovi muži
Sergiovi muži, ale Sophii neodpověděli. Možná jí ani nerozuměli, nebo možná ani odpovídat nechtěli. Sophie to, ale nevzdávala, protože se jim zrovna do rukou dostal její přehrávač.
"Zkus na ten přehrávač sáhnout a přijdeš o ruce." řekla klidným hlasem Sophie
Jeden z mužů si právě prohlížel Sophiin přehrávač a vypadalo to, jako by ho viděl poprvé. Když, ale začal rozmotávat sluchátka Sophie div nevyletěla z kůže. Už toho měla dost!
Sophie se chtěla pokusit získat svůj přehrávač zpět po svém. Bohužel jí v tom zabránil Sergio, který byl hodně naštvaný, protože jeho muži na ni dávali špatný pozor.
"Au to bolí!" zakřičela Sophie, když ji Sergio chytil pevně za paži a pokračovala: "To jsou moje věci. Chci je zpět!" "Tady je potřebovat nebudeš." řekl na to Sergio "Oni už mě hledají a věř tomu, že jestli mě najdou a něco se mi stane, pomstí mě." podotkla Sophie
Sergio se zasmál… Přitáhl si Sophii k sobě blíž a stisknul jí tváře k sobě.
"Já se tvých kamarádů nebojím." řekl tiše Sergio a pokračoval: "Když mě neposlechneš, budeš umírat velmi pomalu. Hmm…"
Sergio ještě pohladil Sophii po vlasech a potom ji sám osobně odvedl neznámo kam. To už tam, ale dorazil Barney s ostatními a bez váhání začali hledat Sophii.

Sophie byla se Sergiem a jeho mužem v jakémsi pokoji. Po chvíli však uslyšel Sergio střelbu a bez váhání tam posílá svého muže, aby zjistil, co se děje. Sophie to tušila…
"Běž zjistit, co se tam děje!" zakřičel Sergio na svého muž a ten bez jediného slova odešel
Sergio se však na moment otočil zády k Sophii a ta toho využila. Vzala jednu ze zbraní, které leželi na stole a namířila ji na Sergia. Ona totiž sama moc dobře věděla, kdo je uvnitř domu.
"To jsou mý kámoši, ty hajzle!" zakřičela Sophie poté, co Sergia zastřelila několika ranami do hrudi
Sophie už na nic nečekala. Běžela si pro své zbraně. Ozbrojila se, a teď ještě najít svůj přehrávač, pomyslela si.
Při tom hledání narazila Sophie na Doca. Byla tak nadšená, že ho vidí, že ho bez váhání objala…
"Měl jsem to pod kontrolou." vyhrkl ze sebe Doc, když se před ním na zem skácel ozbrojený muž a spatřil tam stát Sophii "Není vůbec zač Docu." řekla na to Sophie a rozběhla se do jeho náruče "Jsi v pořádku?" zeptal se udiveně "Jo je mi fajn." odsekla "Tak pojď musíme vypadnout." podotkl "Ne dokud nedostanu zpátky svůj přehrávač." řekla na to a odešla
Doc nad tím zakroutil hlavou a poté se i tomu zasmál.
"Jsi v pořádku Sophie?" zeptal se ji Barney, když se všichni sešli venku "No teď už asi bude." odpověděl za ni Doc a pokračoval: "Má zpátky svůj přehrávač." "Můžu ho zastřelit? Řekněte, prosím někdo něco…" poznamenala Sophie, když se ostatní začali smát "Já už jsem to chtěl udělat dávno." usmál Lee "Já mám mnohem lepší nápad." začal Doc a pokračoval: "Co se vrátit domů?" "Konečně reálný nápad." usmál se Caesar "Ale nejdřív je odvedeme domů." řekl na to Barney a ukázal na ženy a dívky "To, ale není naše práce." vyhrkl ze sebe Lee "Začínáme být jako Sophie." řekl tiše Caesar a pokračoval: "Porušujeme rozkazy…" "A čí rozkazy? Churchovi?" zeptala se udiveně Sophie a zakroutila hlavou "Nesnaž se ji urazit Caesare." řekl mu potichu Gunnar a usmál se "To bych si přece nemohl dovolit." řekl na to Caesar "Já vím Caesare." usmála se Sophie

Když se vrátili do vesnice, nastal čas se rozloučit a vrátit se domů. Těsně před tím, než se dal tým Postradatelných na cestu k jejich letadlu, je zastavil poslední přeživší agent CIA.
"Vy jste Barney Ross?" zeptal se Elijah "Ano…" odpověděl po pravdě Barney a pokračoval: "A vy jste?" "Agent Elijah, jsem ten od CIA. Vím, že jste tu byli proto, abyste nás odvezli zpátky do New Orleans, a že vás sem poslal Church," podotkl a zhluboka se nadechl: "ale já zůstávám tady, aby jim pomohl. Viděl jste, co se tady děje a tahle válka ještě není u konce." "Mám něco Churchovi vzkázat?" zeptal se nenápadně Barney "Jen to, že to bylo mé rozhodnutí…" odpověděl Elijah "A děkuji za pomoc." dodal "Rádo se stalo." řekl na to Barney
Barney se rozloučil s Elijahem a teď už konečně nastal čas se vrátit domů.
"Kde je Sophie?" zeptal se Barney "Támhle…" odpověděl po pravdě Doc a ukázal na ni
Sophie se loučila s malým Kimem, který za ní sám přišel, aby jí poděkoval za záchranu maminky.
"Sophie už si stihla adoptovat dítě?" zeptal se udiveně Barney a usmál se "Vypadá to tak." zasmál se Lee
"Tak se měj Kime, já se musím vrátit domů." řekla Sophie a pokračovala: "A nezapomeň dávat na mámu pozor." "Budu." přikývl Kim a usmál se
Sophie se s Kimem rozloučila a při odchodu si sundala z hlavy svoji kšiltovku a dala jí na hlavu Kimovi.
"Tak, co Sophie jdeme domů?" zeptal se ji Toll "Neptej se dvakrát Tolle." odpověděla s úsměvem na tváři Sophie

Případy z Vídně - Krvavé růže 1/1 - kapitola dvacátá čtvrtá

31. march 2019 at 21:13 | Terka |  Případy z Vídně

Už dva měsíce se snaží oddělení vražd uzavřít případ, který kdysi vyšetřoval komisař Daniel Brandtner. Tenhle případ byl před více, jak deseti lety uzavřen pro nedostatek důkazů. A až teď má možná oddělení vražd, pod vedením Alexandra Brandtnera důkazy, které možná konečně dokážou usvědčit vraha všech dívek, a tím konečně uzavřít celý případ.

"Našli ji dva studenti." začal Christian a pokračoval: "Nějak jim nešla do hlavy barva toho pytle, tak se tam šli podívat."
Na místo, kde se našla další mrtvola mladé dívky právě dorazil Alex. Tělo zavražděné už ohledával soudní lékař Leo Graf a našel u ní stejnou růži, jako u předchozích mrtvých dívek.
"A jde opravdu o našeho vraha?" zeptal se Alex "Nejspíš ano Alexi." přikývl Christian a ukázal plastikový sáček s růží "Našla se u ní… Držela ji v ruce, stejně jako předchozí zavražděné dívky." dodal
Alex si vzal od Christiana plastikový sáček s růží a pozorně si ji prohlédl.

Christian se zrovna vrátil z bytu zavražděné a přinesl s sebou přeložený papír. Cestou do kanceláře si ho důkladně prohlížel, protože nemohl přijít na to, čím by asi mohl být dopis napsaný…
"Co je to?" zeptal se Kunz Christiana, který si právě prohlížel kus popsaného papíru "Ten dopis se našel v bytě té zavražděné. Pravděpodobně to napsala krví." odpověděl Christian "A jsi si tím jistý?" ptal se Kunz dál "Jo má to červenou barvu a nasládlou vůni." podotkl Christian "Tys k tomu čichal?" zasmál se Kunz "Haha…" zamručel Christian "Ukaž mi to. Voní to jak višně." řekl na to Kunz a očichal dopis taky "Spíš jako jahody." nedal se Christian "A od kdy voní krev po jahodách?" zeptal se udiveně Kunz "A od kdy po višních?" zeptal se překvapeně Christian
V ten moment se vrátila do kanceláře Laura. A byla velmi překvapená, co ti dva zase dělají.
"Proč k tomu čicháte?" zeptala se nechápavě Laura, když se objevila ve dveřích kanceláře "To byl jeho nápad." vyhrkl ze sebe Kunz "Ale tys k tomu čichal taky." poznamenal Christian "Co to vůbec je?" zeptala se zvědavě Laura "Dopis… Našel se v bytu té zavražděné. A asi je napsaný krví." odpověděl Christian "Ukaž." řekla a vzala si od Christiana dopis
Laura se jen dopis prohlédla a usmála se…
"To není krev, ale rtěnka." řekla po pravdě "Jo jasně, jahody a višně…" řekl na to Christian a podíval se přitom na Kunze

Uběhly další dva dny a oddělení vražd bylo stále na začátku. Příčina smrti zavražděné Eleny, byla stejná jako u předchozích zavražděných žen a dívek.
Alex však měl tušení, jak to mohlo všechno začít. Muž nejdříve ženy nebo dívky sledoval a každou z nich si označil červenou růži, kterou jí buď dal do kabelky nebo batohu. Takhle to stálo i ve starých spisech po komisaři Danielovi Brandtnerovi. A, když už byl rozhodnutý to ukončit, dostala každá z nich dopis, kde stálo 'Přišel tvůj čas'.
Všechny vraždy nějak spolu souvisely, ale jak? Bylo tedy důležité zjistit, jak spolu vraždy souvisí, a zda se po Vídni stále pohybuje stejný vrah, nebo jen jeho napodobitel…

Každý z Vídeňských policistů měl jasný úkol. Promluvit si každou dívkou od patnácti let a zajistit, aby na ně jejich rodiče dávali pozor.
Stalo se to zrovna, když se Laura vrátila domů a vytahovala ze své kabelky mobil. To, co v kabelce našla nejspíš ani najít neměla…
"Růže?" řekla si pro sebe Laura překvapeně, když ji vytáhla z kabelky "To snad ne…" vykoktala ze sebe poté, co to pochopila
Laura se měla stát další obětí sériového vraha…
"Lauro, co se stalo?" zeptal se ji Gregory, když za ní přišel do kuchyně
Laura seděla na pohovce a na stolku před ní ležela červená růže. Nedokázala to pochopit, proč zrovna ona.
"Co je to?" zeptal se ji Gregory poté, co mu ukázala růži "Ten vrah, po kterém jdeme si mě označil." odpověděla po pravdě Laura "Co prosím?" zeptal se udiveně
Laura nic neřekla. Nevěděla totiž, co má dělat. Z očí jí začaly téct slzy, měla strach, co se může stát dál.
"Nevím, co mám dělat Gregu…" řekla se slzami v očích "Musíš s tím za Alexem." pobízel ji "A víš, co udělá?" zeptala se ostře a pokračovala: "Nechá mi přidělit ochranku." "Já tě chápu Lauro, ale nechci, aby se ti něco stalo. Rozumíš?"
Laura se zamyslela… Sama věděla, co se stane, když řekne Alexovi, že by měla být další na řadě, ale kvůli své rodině, to bude muset asi udělat.

Ano šla s tím na Alexem, ten jí okamžitě vnutil ochranku bez výjimek! Laura však měla svůj vlastní plán poté, co dostala další růži s dopisem.
Přemluvila policisty, co na ni měli dávat pozor, aby ji jen hlídali z povzdáli. I přesto, že s tím moc nesouhlasili kvůli tomu, že je neteř komisaře Brandtnera šli do tajné akce s ní.
Alex se to dozvěděl, až když už bylo skoro po všem. Christian s Kunzem to totiž věděli od samého začátku a nemohli to přece Alexovi zatajit. Alex byl hodně naštvaný, protože když dorazil na místo, muž, který vraždil byl v poutech a Laura seděla vystrašená v sanitce.
Jistě, že byla v pořádku, ale Alex si o ni dělal velké starosti…
"Co tě to napadlo?" zeptal se ji Alex "Promiň… Mrzí mě to." omlouvala se Laura "Mohl tě zabít!" vyhrkl ze sebe Alex "Já vím Alexi a moc mě to mrzí…" řekla se sklopenou hlavou "Nevzdala jsi se toho případu ani přesto, že jsem ti to zakázal Lauro." Řekl po pravdě a pokračoval: "A tím jsi ho vlastně i vyřešila." "Ani ty jsi se nevzdal případu, když mě bratři Hollubovi unesli." "Ne nevzdal. To máš pravdu…"
Po chvíli k nim přišel Christian, aby jim oznámil, že se Frank Gross ke všem vraždám přiznal. "Konečně po více jak deseti letech je případ uzavřen." řekl po pravdě Kunz "Nebýt Laury, asi bychom vraha ještě hledali." podotkl Christian "Lauro, prosím slib mi, že už tohle nikdy neuděláš." řekl na to Alex a podíval se na Lauru "Slibuji…" přikývla Laura a usmála se
HOME | © Terka | Zákaz kopirování a zneužívání veškerého obsahu blogu! Obsah celého blogu je chráněn autorským právem! © 2013 - 2019