Recenze a rozhovory - jak psát?? klik; rozcestník - zajímavosti - zde

HAMILTON'S FIRST AID IV - kapitola šestá: Krutost, mučení a záchrana

Saturday at 12:25 | Terka |  HAMILTON'S FIRST AID

Doktoři ve Washingtonu dělali všechno, co bylo v jejich silách, aby Jennifer zachránili. Nikdo z nich však nevěděl, že to bude těžší, než vypadá.
Doktor: Detekovali jsme v jejím těle nějakou nanotechnologii. Ale je příliš aktivní na to abychom ji izolovali. (řekl a pokračoval) Přesně řečeno je na jejím mozkovém kmeni.
Nick Fury: Ty by vysvětlovalo její chování. (podotkl)
Doktor: Ta věc musí přepisovat její mozkové impulsy a ovládá její tělo proti její vůli. (vysvětloval)
Doktorka: Jestli tu věc nedostaneme co nejrychleji z jejího těla, může to nést následky.
Nick Fury: Zemře… (řekl tiše)
Doktorka: Jediná možnost by byla operace. Ale je tu problém, pane.
Nick Fury: Mluvte. (pobízel jí)
Doktorka: Ta operace by musela proběhnout za jejího plného vědomí. (řekla po pravdě)
Eric Bruce: To nemůžete! (vyhrkl ze sebe)
Doktor: Jiná možnost není, pane Bruci.
Eric a Nick si vyměnili pohledy.

Jennifer byla teď držena jako nepřítel a mělo se tak s ní i zacházet. Byla připoutaná k posteli, a i přes její snahu se marně snažila dostat z pout.
V tu chvíli za ní přišel ředitel Fury.
Nick Fury: Z těch pout se nedostanete. (řekl, když vešel do pokoje a pokračoval) Jsou z pevnějšího materiálu. Sama jste je navrhovala.
Jennifer však nic neřekla. Jen se krátce na Furyho podívala.
Nick Fury: Vy víte, kdo jsem, že ano Jennifer? (zeptal se)
Jennifer: Ano… (odpověděla tiše) Jste Nick Fury ředitel S.H.I.E.L.Du, a jste můj cíl. (dodala)
Nick Fury: Hmm… (zamručel)
Jennifer v tu chvíli zavřela oči a vypadalo to jako kdyby dostala záchvat. Doktoři se k ní rychle postavili, aby jí poskytli první pomoc.
Doktor: Další záchvat! (křičel)
Doktorka: Pane musíte odejít… (řekla Furymu)
Fury se ještě podíval na Jennifer a potom odešel.

Doktorka: Pane, jestli ji máme udržet na živu, musíme operovat hned! (řekla ostře)
Nick Fury: Dobře… (přikývl)
Doktorka na nic nečekala a odešla. Museli jednat co nejrychleji, protože Jennifer zbývalo málo času.
Doktorka: Začneme… (řekla tiše)
Doktor: Jsme u toho. (řekl a pokračoval) Pomalu…
Doktorka: Zástava! Co se stalo?! (zeptala se)
Doktor: Jen jsem se dotknul toho čipu. (odpověděl po pravdě)
Doktorka: Defibrilátor! Rychle!
Doktoři z toho byli zoufalí. Nevěděli, co mají dělat…
Doktorka: Pokaždé, když se dotkneme toho čipu dojde u ní k zástavě srdce. (řekla po pravdě)
Eric Bruce: Co to znamená? (zeptal se nenápadně)
Doktorka: Ten čip nevytáhneme… (odpověděla) Je mi líto… (dodala a odešla)
Eric Bruce: Zůstane navždy zločincem. Nebude si nic pamatovat… (řekl tiše)
Nick Fury: Najdeme způsob, jak ten čip vytáhnout. To ti slibuji Ericu. (ujistil ho)

Jennifernin lékařský záznam si prohlížel Raymond. Nejvíc si však prohlížel detail čipu.
Nick Fury: Meissene, co tady děláte? (zeptal se)
Raymond: Myslím, že jsem na něco přišel, pane. (odpověděl)
Nick Fury: Poslouchám…
Raymond: Možná vím, jak ten čip deaktivovat. (řekl a pokračoval) V tom čipu je pojistka, která brání v tom, aby byl čip vyoperován.
Nick Fury: Jak to myslíte? (zeptal se nedočkavě)
Raymond: Musíme ji zabít a pak znovu ožit. (odpověděl) Musíme ji, ale zabít elektřinou, aby došlo v čipu ke zkratu.
Nick Fury se zamračil… A doufal, že má Raymond pravdu.

Doktoři to museli i přes jejich protest udělat.
První dobrá zpráva, čip byl deaktivován, ale nemůžou ho vyoperovat, aby Jennifer neohrozili. Teď doufat, že až se Jennifer probudí, bude to druhá dobrá zpráva.
Jennifer: Co se stalo? (zeptala se tiše, když otevřela oči)
Doktorka: Jen klid slečno Hamiltonová, jste v bezpečí. (ujistila jí)
Jennifer: Co se stalo? A proč jsem tady? (ptala se dál)
Doktorka: V klidu, odpočiňte si.
Doktorka hned poté odešla. Šla za ředitelem Furym, aby mu sdělila zprávy o Jenniferniném zdravotním stavu.
 

Lethal Dose - kapitola dvanáctá

Friday at 11:28 | Terka |  Lethal Dose

Alexis byla společně s Terencem ve výslechové místnosti. Seděla u stolu na židli a nervózně se kolem sebe rozhlížela.
Před ní na stole byl položený diktafon. Terenc před ni položil sklenici s vodou a poté jí položil ruku na rameno.
"V pořádku?" zeptal se tiše Terenc
"Ano..." odpověděla Alexis
"Můžeme začít?" zeptal se opět Terenc a pokračoval: "Řekni až budeš chtít..."
"Můžeme... Už to chci mít za sebou." vyhrkla ze sebe
"Tak dobře. Budu ten výslech muset nahrávat, tak se neboj." ujistil ji
"Dobře..." přikývla
Terenc zmáčknul na diktafonu tlačítko pro nahrávaní, aby mohl zahájit Lexinin výslech.
"Agent Terenc, provádím výslech Alexis Wayneové ve věci obvinění z domácího násilí a svědectví vraždy." řekl Terenc a pokračoval: "Alexis můžeš začít... Začni od začátku."
Alexis se zhluboka nadechla…
"Když mi byly čtyři rozbila jsem okenní tabulku balónem. Tátu to naštvalo, a tak mě bodnul zahradními nůžkami. Měl je u sebe, protože zrovna zkracoval keře na zahradě." začala Alexis s odpověďmi
"To bylo poprvé?" zeptal se nenápadně Terenc
"Ano..." odpověděla po pravdě
"Dobře, pokračuj." pobízel ji
"Když mi bylo sedm, donesla jsem poznámku ze školy. To tátu vytočilo a namlátil mi páskem od kalhot. Ta spona na to pásku mě vážně zranila na zádech..." řekla tiše, ale po chvíli se odmlčela
"Nespěchej... Máš spoustu času." řekl na to klidným hlasem
"Jednou, když jsem přišla pozdě domů ze školy mě prohodil skleněným stolem. A to jen, protože jsem mu neřekla, že přijdu pozdě..." pokračovala se slzami v očích
"Chceš si dát pauzu?" zeptal se nenápadně
"Ne... Chci pokračovat." vyhrkla ze sebe a pokračovala: "Můžu?"
"Jistě, jen pokračuj." podotkl
"Ve čtrnácti mě můj vlastní otec znásilnil, jen proto, že jsem se zamilovala do kluka." řekla potichu "Adam mě tehdy dovezl domů pozdě v noci a otec mě mlátil tak dlouho dokud mi nezačala téct z nosu krev. Potom mě připoutal k posteli a zapálil si cigaretu... A potom..., potom mě znásilnil. Dělal to až do rána! Řekl, že dokud se nenaučím šukat, kluka mít nemůžu..." dodala zamlkle
"A, co Daniel Wayne? Tvůj manžel..." zeptal se nakonec
Alexis řekla všechno, co jí její otec a manžel dělali. Řekla pravdu i o smrti těch dvou policistů a doufala, že konečně přijde spravedlnost.

Peter s Terencem stáli společně před výslechovou místností a pozorovali Alexis skrze skleněné dveře.
Tiše se společně bavili o tom, co se Alexis stalo a doufali, že bude vypovídat u soudu.
"Prožila si toho opravdu hodně..." řekl tiše Peter
"Jo..." přikývl Terenc a pokračoval: "Viděla vraždu dvou poldů a musela mlčet. Tohle si ponese hodně dlouho."
"A co psycholog?" zeptal se nenápadně Peter
"Nebude s ním chtít mluvit, má toho hodně za sebou. Je ještě vystrašená z toho, co se stalo Jackovi." řekl po pravdě Terenc
"Bude ochotná vypovídat u soudu?" zeptal se Peter "Protože ta páska je nám k ničemu..." dodal
"Jack se ji pokusí přesvědčit. Ale myslím si, že to udělá." řekl na to Terenc
"Zaveď ji do odpočívárny. Alespoň, než se vrátí Jack." řekl z ničeho nic Peter a odešel
"Dobře..." přikývl Terenc

Jack se zrovna vrátil z nemocnice na stanici. Levou ruku měl v závěsu na ruku. Ale jinak byl v pořádku, i po tak vysoké dávce dryáku.
"Jacku, ty máš být v nemocnici." řekl Peter, když potkal Jacka na chodbě
"Jsem v pořádku." ujistil ho Jack a pokračoval: "Kde je Lexi?"
"Je v odpočívárně. Terenc už ji vyslechl." řekl po pravdě
"Řekla všechno?" zeptal se nenápadně Jack
"Podle Terence ano." odpověděl
"Půjdu se za ní podívat. A díky..." řekl na to
"A za co?" zeptal se nechápavě
"Za pomoc." odpověděl a usmál se
"Jo ták... Není vůbec zač." řekl a usmál se taky

Jack vešel do odpočívárny a Alexis byla překvapená, co tu dělá.
Alexis seděla na jedné z postelí a nečekala by, že by se tu ještě dnes Jack objevil.
"Lexi..." řekl tiše Jack, když vešel do odpočívárny
"Jacku... Nemáte být v nemocnici?" zeptala se udiveně Alexis
"Jsem v pořádku. Nebylo to nic vážného." ujistil ji
"Jsem ráda, že se vám nic nestalo. Nevím, co by potom se mnou udělali, kdyby se otci podařilo vás zabít." řekla na to zamlkle
"Tak by tě policisté z toho to oddělení hledali, tak dlouho, dokud by tě nenašli." řekl na to a usmál se
"Když podám žalobu a budu vypovídat u soudu, pomůže to?" zeptala se nenápadně
"Ano..." odpověděl po pravdě a pokračoval: "Půjdou do vězení na hodně dlouho. A tím na hodně dlouho myslím, na doživotí. Už se z vězení nedostanou a nebudou se moc ani odvolat, na tož aby vyvázli s podmínkou."
"Dobře... Já to udělám, budu proti nim vypovídat." řekla z ničeho nic
"Hmm..., dobře. Zítra sem přijdu a pomůžu ti tu žalobu podat. Teď se trochu vyspi, byl to dlouhý den." řekl nakonec a byl na odchodu
"Děkuji..." zavolala na něho

Peter, Jack a Terenc stáli společně před výslechovou místností, ve které seděli Robert a Daniel. Ani jeden z nich se však zatím k tomu, co Alexis udělali nepřiznal.
"Ani jeden z nich se zatím k tomu nepřiznal. Ale s její výpovědí nemají šanci. Té holce bude porota věřit každé slovo, když uvidí její zranění." řekl Peter
"Tohle bude pro ni šok. Bude muset nechat všechny své zranění vyfotit." řekl na to Terenc
"Dokážeš ji k tomu přimět Jacku?" zeptal se nenápadně Peter
"Jistě..." přikývl Jack a pokračoval: "Půjdu si s těmi dvěma promluvit."
"Drž se..." podotkl Peter
"Jistě..." řekl na to Jack a odešel do výslechové místnosti
"Teď jim to dá sežrat." usmál se Terenc
"Doufám, že pořádně." namítl Peter
Terenc a Peter jen tiše pozorovali, jak Jack vyslýchá Daniela s Robertem
"Kde je Alexis?!" zeptal se Robert Jacka, když se Jack před něj a Daniela posadil na židli
"To už není vaše věc Roberte." odpověděl mu na rovinu Jack
"Je to moje dcera!" rozčílil se Robert
"Právo na svou dceru jste ztratil, když jste ji poprvé uhodil. Tohle by si žádný otec neměl ke svému dítěti dovolit." řekl mu na to Jack
"Byla stejná jako její matka!" sykl Robert a pokračoval: "Myslela si, že z toho vyjde bez trestu. Měla smůlu..."
"Je mi z vás na nic!" řekl hořce Jack
"Zasloužila si to..." přidal se Daniel "Pořád jen brečela a křičela, ne Danieli, prosím ne!" dodal
"Kvůli vám z toho budeme mít doživotní trauma. Bude jí dlouho trvat, než se z toho všeho vzpamatuje a začne žít normální život." řekl jim na to Jack
"Na tu žalobu si netroufne. Ví, co se potom stane." vyhrkl ze sebe Robert
"Máte oba smůlu." řekl Jack a pokračoval: "Ona už tu výpověď i žalobu podala. Půjdete oba do vězení na doživotí. A na nějakou podmínku nebo odvolání rovnou zapomeňte!"
"To se ještě uvidí, detektive..." usmál se Daniel
Jack už nic neřekl a odešel z výslechové místnosti pryč.

Jack seděl zrovna ve své kanceláři, když k němu přišla Alexis.
Přišla za ním s žádostí o pomoc. Chtěla se nechat rozvést s Danielem Waynem a začít znovu.
"Jacku, mohla bych vás ještě o něco požádat?" zeptala se nenápadně Alexis, když se postavila do dveří Jackovy kanceláře
"Co se stalo?" zeptal se Jack
"Chci se nechat s Danielem rozvést." vyhrkla ze sebe "Už jsem to sepsala..." řekla nakonec a položila před Jacka přeložený papír
"Zařídím to." ujistil ji a usmál se "Teď se vrať na odpočívárnu." Dodal
"Dobře..." přikývla a odešla
Jen co Alexis odešla, přišel za Jackem Terenc s tím, jestli už Alexis řekl o její tetě.
"Je všechno v pořádku?" zeptal se Terenc, když se posadil na židli v Jackově kanceláři
"Teď už nejspíš ano." odpověděl Jack
"Už jsi jí řekl o její tetě?" ptal se Terenc dál
"Zatím ne." řekl po pravdě Jack
"Mám jí zavolat?" zeptal se nenápadně
"Ne... Já se o to postarám." ujistil ho a pokračoval: "Díky Terenci."
"Jo, nemáš zač." řekl a odešel
Jen co Terenc odešel z Jackovy kanceláře, vzal Jack do ruku sluchátko telefonu a vytočil číslo Pamely Andersenové, Lexiny tety.
"Andersenová..." ozval se v telefonu Pamelin hlas
"Paní Andersenová, tady je detektiv Jackson. Chtěl by si s vámi o něčem promluvit..." řekl Jack do telefonu

O půl roku později:
Po půl roce, po soudu a potom všem, přišel čas se rozloučit.
Jack zrovna doprovázel Alexis na letiště. A díky jeho odznaku nemusela Alexis projít letištní kontrolou.
"Hmm... Je čas, abychom se rozloučili." řekl tiše Jack
"Ano..." přikývla Alexis
"Jsi v pořádku?" zeptal se nenápadně Jack
"Ano... Myslím, že ano." odpověděla nejistě
"Můžeš začít znovu. Už se nemáš čeho bát."
"Jistě..."
"Abych nezapomněl. Tohle je pro tebe."
Jack vytáhl z kapsy u své bundy přeložený papír.
Ten papír byl vlastně vypsaný šek, který měl Alexis pomoc znovu začít.
"Co je to?" zeptala se Alexis, když jí Jack dal do ruky přeložený papír "Počkat, tohle nemůžu přijmout." vyhrkla ze sebe, když zjistila, že je to vypsaný šek
"Ale ano můžeš. Začni znovu, můžeš si z toho zaplatit studia." řekl jí na to Jack
"Děkuji..." řekla tiše a usmála se
"A ještě jedna věc." řekl z ničeho nic a pokračoval: "Našel jsem tvoji tetu. Bydlí teď ve Valencii, bude tě čekat na letišti."
"Jak ji poznám?"
"Ona pozná tebe. Jmenuje se Pamela Richardsová Andersenová, už jsem s ní mluvil a těší se na tebe."
"Udělal jste toho pro mě tolik. Nevím, co říct..."
"Udělal jsem to, protože jsem tě chtěl chránit Lexi." řekl a usmál se
"Děkuji Jacku..." podotkla, usmála se taky a podala Jackovi ruku
"Přátelé si ruce nepodávají, přátelé se objímají." poznamenal a namísto podaní ruky Alexis objal "A Lexi, kdybys měla někdy cestu do New Jersey, tak se u mě zastav." dodal
"Dobře." přikývla a pokračovala "Sbohem Jacku..."
"Sbohem Lexi a dávej na sebe pozor."
"Budu... A vy zase na sebe Jacku."
Jack ještě jednou Alexis objal. Alexis se s ním naposledy rozloučila a odešla nastoupit do letadla.
Jack se za ní ještě podíval, a jen co se Alexis ztratila v davu odešel.

Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují - kapitola devátá: část první

Thursday at 13:23 | Terka |  Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují

Tým Postradatelných se zrovna připravoval na další misi. Při přípravě na misi si však neodpustili své vtipy, aby si nejen zvedli náladu, ale aby se i pobavili.
"Jsme tým měli bychom se vzájemně podporovat." řekl z ničeho nic Lee "Copak my jsme tým?" zeptala se udiveně Sophie "No a ne?" zeptal se udiveně Gunnar "My nejsme tým, my jsme pekelně divná parta." řekl na to Toll a pokračoval: "Máme tady inženýra chemie. Dva lidi od jiné rasy." "Já nejsem od jiné, jsem černej kos." bránil se Caesar "A pak, že není od jiné rasy." zasmál se Doc "Taky tu máme jednu Sněhurku." pokračoval Toll a díval se při tom na Sophii "Tak Sněhurka…" řekl tiše Gunnar a usmál "Pojďme se raději soustředit na práci." podotkl Lee "Počkat, vy jste s tím začali." řekl na to Toll "Dobrá tedy…" řekl z ničeho nic Barney a pokračoval: "Zábava skončila."
Všichni se hned na to začali smát…

O týden později:
Sophie byla doma a konečně se mohla vrhnout do vybalování posledních dvou krabic. Nemohla, ale vědět, že ji při tom kdosi pozoruje. Ten někdo ji přijel unést na rozkaz muže, kterého moc dobře Sophie znala.
"Tak, co Sangvo líbí se ti?" zeptala se Sophie svého psa, když ukládala věci na poličku
Sangvo hlasitě zaštěkal. Sophie se usmála a pohladila ho po hřbetě.
"Neboj se kamaráde, zaplním i zbytek poliček. Jen to chce čas." řekla tiše Sophie
Sophie v tu chvíli odešla do kuchyně a Sangvo zůstal sedět na podlaze před poličkou. Sledoval uložené knihy a pár dalších věcí na poličce. V tu chvíli se potichu otevřeli hlavní dveře a v nich se objevil neznámý muž.
Sophie nevěnovala pozornost, že by se k ní někdo pokusil vloupat. Plně se totiž soustředila na to, aby už měla zbytek krabic vybalené.
"Sangvo, co se děje!" zavolala na něj z kuchyně, když uslyšela hluk
"Sangvo!" zavolala znovu, tentokrát už pomalu šla do chodby
Sangvo ležel na zemi a vypadal jako by spal. Sophie se k němu rychle rozběhla! Dýchá…, Sophie si mohla oddychnout, ale ne na dlouho.
Muži, kteří přišli Sophii unést, hodili nejdřív Sangvovi maso napuštěné sedativy, a až potom se mohli pokusit Sophii unést. Vyšlo jim to…
Muži však nejdříve potřebovali získat od Sophie důležité informace. Jeden z nich ji chytil pevně za paže a ostatní začali prohledávat její dům.
"Co po mně chcete?" zeptala se ostře Sophie "Kde je tvůj počítač Sophie?" zeptal se muž, který se postavil naproti ní "To vám neřeknu!" sykla "Ale ano…" ujistil ji, namířil zbraň na Sangva a pokračoval: "Budu počítat do tří a potom tvého psa oddělám." "Ne…!" vyhrkla ze sebe "Tak mluv, kde je ten počítač!" pobízel ji "Dobře, řeknu vám, kde je." řekla nakonec
Sophie jim to opravdu řekla, ale netušila, co přijde teď.
"Má ho zaheslovaný." řekl jeden z mužů, který zapnul počítač "Sophie, hmm… Teď nám dáš ještě heslo." řekl, pravděpodobně velitel a přitisknul Sophii svou zbraň ke tváři "Trhni si ty hajzle." řekla na to Sophie "Snad nechceš, abych toho chudáka psa oddělal. Nebo snad ano?" zeptal se nenápadně "Ne…" odpověděla tiše "Tak mluv!" řekl hořce
Sophie však mlčela. Věděla totiž, co v jejím počítači je. Věděla, že data v počítači nesmí padnout do špatných rukou.
"To heslo Sophie! Dělej!" "A proč bych to měla dělat?" "Protože ti za to daruji život. Tak dělej!"
Sophie opět nic neřekla. To už muže naštvalo a praštil jí pěstí do břicha. Sophie se tomu nemohla bránit, protože ji drželi ruce pevně za zády.
"Tak mluv!" křičel na ni "Dobře… Dám vám ho…" vyhrkla ze sebe "Poslouchám…" řekl na to "Heslo je Tommy." řekla po pravdě
Jeden z mužů, který seděl u počítače zadal na klávesnici Tommy. Vida heslo je správné, teď už Sophii nebudou potřebovat. Omráčili ji, svázali a naložili do auta.
"Pane máme ji." řekl do telefonu "Dovezte ji na domluvené místo." ozval se hlas z telefonu "Rozkaz…"

Následujícího dne brzy ráno se jel podívat za Sophií Doc. Chtěl ji tím překvapit, ale netušil, že bude překvapený on.
"Sophie? Sophie jsi tady?" řekl klidným hlasem, když otevřel dveře, které byly přiotevřené
To se Docovi moc nelíbilo, protože Sophie většinou dveře zavírá a zamyká je. Tak, co se stalo?
Doc vešel pomalu dovnitř a až po chvíli si všimnul, jak na zemi leží Sangvo a nehýbe se. Teď pochopil, že se něco muselo stát.
Na nic nečekal a ihned zavolal Barneymu, který tam přijel i s ostatními.
"Co se tu sakra stalo?" zeptal se udiveně Gunnar "To nevím…" odpověděl Barney "Co ten pes?" zeptal se Lee "Je naživu." odpověděl po pravdě Doc a pokračoval: "Museli ho něčím uspat." "Nevěděl jsem, že má Sophie psa." řekl z ničeho nic Gunnar "Musíme ji najít." podotkl Lee "Najdeme ji…" ujistil všechny Barney

Sophii odvezli do Nikaraguai na to samé místo, kde se tým Postradatelných před dvěma lety střetl tváří v tvář s Victorem Smithem, tedy Billy Stonem.
Před domem zastavilo velké auto s přívěsem, přes který byla přehozená plachta. Muži oddělali plachtu, sundali zábranu u přívěsu a Sophii, která tam ležela svázaná stáhli za nohy na zem.
Sophie však nevěděla kam ji muži odvezli, protože měla zavázané oči šátkem. Muži ji proti její vůli postavili a odvedli do domu, kde ji konečně sundali šátek a pouta z rukou.

Sophie seděla v křesle, která bylo otočené zády ke dvěma mužům, kteří dávali na Sophii pozor, aby neutekla. Po chvíli uslyšela Sophie kroky a hlasy. Postavila se, ale muži si mysleli, že chce utéct, tak ji jen varovali.
"Ani to nezkoušej." řekl klidným hlasem jeden z mužů, když se Sophie postavila
V tu chvíli se otevřeli dveře a v nich se objevil někdo koho by Sophie už nečekala.
"Sophie, Sophie. Hmm… Dlouho jsme se neviděli." řekl klidným hlasem Billy "Otče?" vyhrkla ze sebe udiveně Sophie "Správně." přikývl Billy Vypadáš jinak." dodal "Za to ty jsi pořád stejný!" sykla "Hmm… Ahoj Sophie." řekl Jacob, když tam přišel "Jacobe, že mě to nenapadlo." podotkla "Říkal jsem ti přece, že jsem se ve vězení seznámil s tvým tátou." řekl po pravdě Jacob "Bolí tě pořád ještě ten hrtan?" zeptala se nenápadně "Sophie, Sophie…" řekl Billy, zakroutil hlavou a pokračoval: "Jako tvůj otec bych tě měl naučit správnému chování."
Billy se postavil těsně před Sophii. Sophie ztuhla a udělala dva kroky zpátky.
"Ty už můj otec dávno nejsi! Přestal jsi jim být už tehdy, když sis hrál na mrtvého." řekla ostře Sophie "Víš Sophie, nikdy by mě nenapadlo, že by Barney měl na tebe takový vliv." podotkl Billy "Barney s tím nemá nic společného!" bránila ho Sophie a pokračovala: "Za všechno si můžeš sám, ty hajzle!"
Tohle Billyho vytočilo! Na nic nečekal a Sophii uhodil do obličeje tak silně až jí začala téct krev z nosu. Jen, co to udělal se všichni v místnosti začali smát, včetně Jacoba.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš!" rozčílil se Billy a Sophii uhodil "Jsem pořád tvůj otec." dodal
Sophie zadržela slzy. Věděla, že nesmí brečet, protože by tím svému otci ukázala svou slabost. A to nemohla dopustit.

Barney s ostatními marně pátral po Sophii. Nevěděli totiž, že Sophii nechal unést její otec s tím, že se chce pomstít za ty dva roky ve vězení.
Barneymu zazvonil telefon. Na displeji bylo napsáno jméno Sophie. Nevolala mu však Sophie, ale Billy.
"Sophie, kde jsi?" řekl Barney starostlivě do telefonu "Ahoj Barney, tady je Billy." zasmál se Billy v telefoně a pokračoval: "Sophie je momentálně zaneprázdněná." "Billy?" zeptal se udiveně Barney "Ano…" řekl po pravdě Billy "Kde je Sophie Billy? Co jsi jí udělal?" ptal se starostlivě Barney "Zatím je v pořádku." ujistil ho "Záleží jen na tobě, jak dlouho bude." dodal "Co chceš Billy?" "Jenom malou laskavost. Ty chceš Sophii a já chci kopii jednoho disku. Něco za něco Barney." "Jakého disku? O čem to mluvíš?" zeptal se nechápavě Barney "Disku, který jste mi vzali před dvěma lety." odpověděl Billy a pokračoval: "Už si vzpomínáš? Jak jsem říkal, stačí mi kopie. A potom nechám Sophii jít." "Problém je v tom Billy, že už ten disk nemám, ani jeho kopii." podotkl Barney "Potom se můžeš se Sophií rozloučit. Hmm…" řekl nakonec Billy
Barney to ihned oznámil ostatním. Teď bylo hlavní, co nejrychleji vymyslet plán na záchranu Sophie.
"Co chceš dělat Barney? Když mu disk nedoneseme, tak Sophii zabije." zeptal se nenápadně Lee "Nezabije ji, je to její otec." řekl na to Barney "Už se o to jednou málem pokusil před dvěma lety. Pamatuješ?" zeptal se Lee a pokračoval: "Jemu je to podle všeho jedno, že je Sophie jeho dcera." "Možná máš pravdu." přikývl nakonec Barney "Jaký je teda plán?" zeptal se nakonec Caesar


Pokračování příště…
 


HAMILTON'S FIRST AID IV - kapitola pátá: Fury v ohrožení

Wednesday at 8:12 | Terka |  HAMILTON'S FIRST AID

Malibu, Californie:
O tom, co se stalo ve Washingtonu se dozvěděl i Eric Bruce. Nevěřil tomu, nevěřil, že by Jennifer někdy něco takového udělala.
Eric Bruce: Nemůžu tomu uvěřit… (řekl udiveně a pokračoval) Jennifer… Nechápu to.
Eric stál před velkou obrazovkou a mluvil s Nickem přes video chat.
Nick Fury: Zjišťujeme, co se dá Ericu. Hlavně teď zachovejme chladnou hlavu. (uklidňoval ho)
Eric Bruce: Je to tam moc zlé? Kolik je mrtvých? (zeptal se)
Nick Fury: Zatím víme o deseti. (odpověděl po pravdě)
Eric Bruce: Co když někoho zabila i Jennifer? Co s ní udělají?
Nick Fury: Nedělala to vědomě Ericu. Budou muset přihlédnout na to, že jí Hydra pravděpodobně vymyla mozek.
Eric Bruce: Nechci o ni přijít Nicku. Teď, když… (řekl zamlkle) Myslíš, že se tam vrátí? (zeptal se nenápadně)
Nick Fury: Nejspíš ano a my budeme připraveni. Neboj budeme postupovat, tak aby se Jennifer nic nestalo. (odpověděl)
Eric Bruce: Jistě…

Washington D.C.:
Jennifer: Ten muž, po kterém jdeme mě zná? (zeptala se)
Jennifer seděla na nemocniční lehátku a před ní na židli seděl Gary. Jennifer mu měla říct vše co se v budově Triskelionu stalo. Ptala se však stále dokola na jednu a tutéž otázku.
Gary Miller: Ano… (odpověděl a pokračoval) Už si ho kdysi potkala, při jedné tvé misi.
Jennifer: Řekl, že není můj nepřítel. Co tím myslel?
Gary Miller: Snaží se tě zblbnout. Hmm…
Gary se postavil se šel k jednomu z agentů. Tiše zamručel a díval se přitom na vystrašenou Jennifer.
Gary Miller: Vymažte ji a znovu nastavte. A ať se už tohle nestane! (rozčílil se a odešel)
Agent H9: Rozkaz pane… (řekl na to)

V budově S.H.I.E.L.Du to vypadlo hrozně. Všude po zemi se válely kousky zdí od vybuchlých granátů. A sotva se agenti vzpamatovali z jednoho napadení museli čelit dalšímu.
Agent S1: Pane jsou tady. (řekl a ukázal na obrazovku)
Nick Fury: Dobře a nezapomeňte jeden z těch agentů Hydry je Jennifer Hamiltonová, nesmí se jí nic stát. (řekl na to a odešel)
Agent S1: Rozumím, pane…
Agenti Hydry bojovali na život a na smrt. Jennifer se opět setkala tváří v tvář s Nickem Furym. Nick moc dobře věděl, že nesmí Jennifer zabít.
Jennifer: Fury… (řekl tiše, když se před ní postavil)
Nick Fury: Jennifer poslouchejte mě…, (řekl, když ji odzbrojil a přirazil ji ke zdi) my nejsme vaši nepřátelé. Nechceme s vámi bojovat.
Jennifer: Ale já ano! (vyhrkla ze sebe)
Jennifer se podařilo dostat z Furyho sevření a namířila na něho zbraň.
Jennifer: Jste můj cíl, ale mám vás dovézt živého.
Nick Fury udiveně zakroutil hlavou. Využil však Jenniferninu nepozornost a vyrazil jí zbraň z ruky. Hned poté ji přirazil čelem ke zdi a obě ruce jí držel pevně za zády.
Nick Fury: Jen klid Jennifer… (řekl klidným hlasem a pokračoval) Nikdo vám nechce ublížit.
Jennifer: Pusťte mě! (vyhrkla ze sebe)
Nick Fury: Mrzí mě to…
Nick v tu chvíli píchnul Jennifer do krku injekci se sedativy. Jennifer hned po aplikaci sedativ usnula. Nick ji položil na zem a přivolal vysílačkou zdravotníky.

Do Washingtonu dorazili společně Eric Bruce a Raymond Meissen. Eric tomu stále nemohl uvěřit a když viděl výsledky testů, které Jennifer dělali, pochopil to…
Doktorka: Veškeré její životné funkce jsou stabilní. (řekla a pokračovala) Ale tohle mě zaujalo nejvíc.
Doktorka dala Furymu složku s Jenniferniným rentgenem hlavy. Na rentgenu byla zobrazena jakási věc, která vypadala jako mikročip.
Eric Bruce: Co to sakra je? (zeptal se udiveně při pohledu na obrázek rentgenu)
Nick Fury: To musíme zjistit. (odpověděl po pravdě)

Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují - kapitola osmá

Tuesday at 11:42 | Terka |  Nepřátelé smrti aneb Mise pokračují

Sophie byla s Docem ve vlaku, který se právě chystal odjed. Že by se mezi nimi v ten večer něco stalo? Nebo je to jen další mise?
Samozřejmě, že byli na misi. Jejich úkolem bylo dostat z počítače ve vlaku informace k poloze disku, na kterém je mapa s nákresem dolu.
"Ty Sophie mám takový nápad." řekl z ničeho nic Doc "Poslouchám…" podotkla Sophie, aniž by se na Doca podívala "Co kdybychom zopakovali tu večeři?" zeptal se nenápadně "Že ty tu večeři bereš jako rande?" zeptala se na místo odpovědi "To jsem neřekl." usmál se "Hmm…" zamručela a podezíravě se na Doca podívala "No tak Sophie." pobízel ji a pokračoval: "Není rande jako rande." "Já si právě to rande domlouvám." "Jak prosím?" "S jedním klukem se seznamky. Jmenuje se Rick." "Ukaž mi jeho fotku." "Jsi snad můj otec? Nebo moje chůva, že potřebuješ vidět jeho fotku?" "Nejsem tvůj otec, ani tvoje chůva. Jsem tvůj brácha."
Sophie zakroutila hlavou. Hned na to dala Docovi svůj mobil se zobrazenou Rickovou fotkou.
"A co, když tak vůbec nevypadá?" zeptal se Doc "Jak to myslíš?" zeptala se udiveně Sophie "No na internetu se můžeš vydávat za koho chceš." odpověděl "Víš ty, co už dost…" řekla na to a vytrhla Docovi z rukou svůj mobil
V tu chvíli se ozvala píšťalka výpravčího a vlak se konečně rozjel. Sophie s Docem čekali několik minut a potom se dali do práce.
Sophie s Docem šli do zavazadlového prostoru, kde by se měl nacházet počítač. Doc měl dávat pozor, mezitím co se Sophie snažila dostat do počítače a stáhnout potřebné soubory.
"Pospěš si Sophie." pobízel ji Doc "Nejde to tak rychle, jak si myslíš." řekla na to Sophie "No jistě…" zamručel Doc
Sophie se snažila co nejrychleji dostat do počítače. Neměli moc času, a ten čas jim navíc ještě prodloužili dva policisté, kteří se procházeli po vlaku.
"Sophie, musíš toho na chvíli nechat." řekl z ničeho nic Doc "Proč?" zeptala se nechápavě Sophie "Jdou sem dva poldové." odpověděl po pravdě Doc "Nemůžu přerušit stahování." vyhrkla ze sebe "Hmm…" zamručel
Doca hned napadlo co udělat. Zakryl společně se Sophií počítač zavazadly, stejně jak byl a schovali se spolu mezi police, na kterých byli zavazadla. Prostor mezi policemi byl však podle Sophie hodně stísněný.
"Je tady dost těsno." podotkla Sophie "Nezdá se mi." usmál se Doc
Sophie zakroutila hlavou. Tohle přece musela od Doca čekat.
Jen co policisté odešli se Sophie rychle vrátila k počítači a po dokončení stahování byl čas odejít.
"Už jsou pryč." řekl z ničeho nic Doc "Tak jdeme na to. Už jsme ztratili pět minut." řekla na to Sophie "Ty už mluvíš jako Christmas." zasmál se Doc "Myslíš?" zeptala se Sophie, když se věnovala práci na počítači
Doc se jen usmál a nic neřekl.
"Barney máme to." řekl Doc do vysílačky "Dobře, jsme na cestě." ozval se Barneyho hlas z vysílačky

Sophie s Docem už byla na střeše vlaku a čekali na odvoz. Barney a ostatní už byli na cestě je vyzvednout, ale nebude to snadné.
"Kde sakra jsou…" řekl z ničeho nic Doc "To nevím, ale tohle bude problém." řekla na to Sophie a ukázala na několik ozbrojených mužů na vzdálenějším vagóně "Jak jsem říkal, nebude to snadný." podotkl Doc a pokračoval: "To bude zábava."
Sophie se zhluboka nadechla. Nastal čas opět někomu nakopat prdel.
Doc a Sophie měli, co dělat, aby odvrátili střelbu. Nepřátelé byli však v přesile.
"Docu, už jenom dva kilometry do tunelu!" řekla Sophie hlasitě do vysílačky "Jasně…" řekl na to Doc
"Barney, kde sakra vězíte?!" řekl Doc rozčileně do vysílačky "Klid…, už jsme skoro u vás." ozval se Barneyho hlas ve vysílačce
Sophie se v tu chvíli ocitla v nebezpečí, když se ji jeden z můžu pokusil shodit z vlaku.
"Sbohem zlatíčko…" řekl muž, když Sophie visela na střeše vlaku a sotva se držela
Chtěl ji shodit, ale v tu chvíli se tam objevil Doc a praštil muže pažbou své pušky do obličeje.
"Nech ji být!" řekl ostře Doc a praštil muže pažbou své pušky do obličeje
Muž spadnul ze střechy vlaku a Doc hned na to pomohl Sophii.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Doc "Jo je mi fajn…" odpověděla Sophie a pokračovala: "Ale znovu už tam viset nechci." "Tak jo kavalerie je tady." ozval se Barneyho hlas ve vysílačce "Sophie půjdeš první." podotkl Doc "Dobře…" přikývla
Doc pomáhal Sophii připoutat se k lanu, které viselo z vrtulníku. Mezitím se však na vzdálenějších vagónech vlaku objevili další ozbrojení muži.
"Skrč se Docu!" vyhrkla ze sebe Sophie a pokračovala: "V pohodě?" "Jo…" odpověděl Doc a pokračoval: "Barney, takhle to nepůjde. Musíme jít oba najednou." "Tak dobře. Dělejte, nemáme čas." řekl na to Barney
Jen, co se Sophie a Doc chytili pevně lana, Barney zvedl vrtulník do vzduchu a teď, co nejrychleji pryč.
"Ale, že jim to tam spolu sluší." zasmál se Gunnar "No a aby ne…" přidal se Caesar a zasmál se taky "Přestaňte tam hloupě kecat, a radši nás vytáhněte." sykla Sophie a Doc se zasmál

Tým Postradatelných už byl v jejich letadle a vraceli se do Jersey. Sophie mezitím stahovala data na flashce do svého počítače.
Jen, co se tým vrátil do Jersey byla Sophie stále u počítače. Vypadala dost zamyšleně… Bylo to snad kvůli tomu, co se stalo ve vlaku?
"Sophie jsi v pořádku?" zeptal se tiše Lee
Sophie mu však neodpověděla, a ani se na něj nepodívala.
"Země, volá Sophii." řekl nakonec Lee a zamával rukou před Sophii
Až teď se na něj Sophie konečně podívala, ale nic neřekla.
"Jsi v pořádku?" zeptal se znovu "Ano…" odpověděla a pokračovala: "Promiň, jen jsem se na chvíli zamyslela."

Následujícího dne se opět tým Postradatelných vydal na cestu. Tentokrát je souřadnice z flashky zavedly do New Yorského muzea, kde by se měl ukrývat v suterénu disk, který by měl být konečně jejich posledním úkolem v této misi.
Jen, co dorazili do New Yorku, vydali se do muzea. Doc společně se Sophií šli do suterénu, kde by se měl nacházet disk. Získat jej však nebude jednoduché.
Sophie byla s Docem v místnosti kde se měl nacházet disk. Aby se pro disk dostali, musela si Sophie sundat vestu a tričko. Tím se Doc pobavil a začal to komentovat.
"Tak jo ten disk není daleko. Jdeme." řekl z ničeho nic Doc "Počkej Docu, nebude to tak snadný, jak to vypadá." zadržela ho Sophie "Jak to myslíš?" zeptal se nechápavě Doc "V té podlaze jsou zabudovány lasery. Jsou aktivovány, jen pokud je místnost zamčená." řekla na to a pokračovala: "Stačí jeden nechtěný pohyb, kapka potu atd., a spustí se alarm." "Tak, že budeme muset vrchem." podotkl "Věděla jsem, že to řekneš." namítla
Sophie si v tu chvíli sundala vestu a tričko. Doca to pobavilo a neodpustil si své komentáře.
"Nechceš si sundat i to tílko?" zeptal se z ničeho nic Doc
Sophie se na Doca podívala, a div se ho pohledem nepokusila zabít. Doc hned pochopil, že to byl špatný vtip.
"Jen vtípek." bránil se Doc "Jo jasně." usmála se Sophie
Doc pomohl Sophii nahoru. Sophie se pomocí trubek dostala až k disku. A teď rychle pryč, než se to dozví ochranka.
"Potí se mi ruce!" vyhrkla ze sebe Sophie, když už byla skoro u disku "Jen klid, už tam skoro jsi." řekl na to klidným hlasem Doc "A to mě má jako uklidnit?" zeptala se udiveně Sophie
Doc se tomu jen zasmál. Mezitím Sophie dorazila k disku, vzala ho a nastal čas odtamtud zmizet!

Týmu Postradatelných se opět podařilo splnit misi na jedničku. Po návratu domů předali disk CIA a mohli opět slavit další úspěšně splněnou misi.
HOME | © Terka | Zákaz kopirování a zneužívání veškerého obsahu blogu! Obsah celého blogu je chráněn autorským právem! © 2013 - 2017