Recenze a rozhovory - jak psát?? klik; rozcestník - zajímavosti - zde



Rytíř v zářivé zbroji - 10. kapitola

11. november 2018 at 17:55 | Terka |  Rytíř v zářivé zbroji

Michael se Sandrou byli už několik hodin v terénu. Museli se však kvůli sledování podezřelého rozdělit, a to se stalo osudné pro samotnou Sandru, která zmizela…
"Michaele ztratil jsem kontakt se Sandrou…" ozval se z ničeho nic hlas KITTa "Kde byla naposledy?" zeptal se starostlivě Michael "Asi osm set metrů jihozápadním směr od tebe." odpověděl po pravdě KITT "Pojeď za mnou KITTe." řekl na to Michael
Michael už pár minut procházel místo, kde byla naposledy Sandra. To, co však našli se jim ani trochu nelíbilo.
"Našel jsi něco Michaele?" zeptal se nenápadně KITT "Sandřinu vysílačku… A červenou barvu." odpověděl Michael "Je možné, že ji odhalili a unesli." namítl KITT "To mě taky napadlo." podotkl Michael a pokračoval: "Můžeš analyzovat tu červenou barvu?" "Jistě…" přikývl KITT
Neuběhla ani minutka a KITT už věděl, že to není barva…
"Michaele, to není barva, ale krev." řekl z ničeho nic KITT a pokračoval: "A patří Sandře…" "Zatraceně…" řekl na to Michael

Michael o tom ihned informoval SSC. Museli jednat rychle, protože Sandře jde možná o život.
"Pokud ta krev opravdu patří Sandře, bude potřebovat lékařskou pomoc." řekl Charles "Krve nebylo moc, možná jde jen o tržnou ránu…" řekl na to Michael "Má pravdu pane Graimane." přidal se KITT "Ale i tak musíme jednat rychle. Vraťte se do SSC…" řekl nakonec Charles "Dobře…" přikývl Michael "Najdeme ji?" zeptal se nenápadně KITT "Tím jsem si jistý KITTe." odpověděl po pravdě Michael

Sandra byla v opuštěné továrně. Seděla na židli uprostřed prázdné místnosti. Ruce měla svázané za opěradlem židle a kolem ní stálo několik ozbrojených mužů.
"Co po mně chcete?" zeptala se Sandra "Ahoj Sandro…" řekl namísto odpovědí jeden z mužů "Kdo sakra jste? A co chcete?" ptala se Sandra dál "Potřebujeme abys nám něco otevřela." odpověděl druhý muž a vzal do ruky stříbrný kufřík "Co je to?" zeptala se udiveně "To je kufr tvého otce. Jsou v něm jisté dokumenty, které nutně potřebujeme." odpověděl další muž "Potřebuje kód k jeho otevření." přidal se první muž "Neznám ho!" vyhrkla ze sebe "Neříkej nám, že ti tvůj otec před svou smrtí nic o něm neřekl?" zeptal se překvapeně první muž "Ne…" odpověděla a pokračovala: "Ten kufr vidím poprvé. Prosím věřte mi." "Tak to je problém. Nevěříme…" podotkl jeden z nich "Budeme muset z tebe ten kód dostat silou." dodal
Jeden z mužů chytil Sandru pevně za paže a druhý ji praštil pěstí o břicha. Sandra se snažila bránit, ale marně…
"Ne…!" zakřičela Sandra, když jeden z mužů přiložil na její paži cigaretu

Michael byl ve svém pokoji a chodil sem a tam. Sandra někde zmizela a byla to nejspíš jeho vina. A možná, že taky ano, vždyť to byl jeho nápad, aby se rozdělili.
"Miku jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě Sarah, když za ním přišla "Ne…" odpověděl na rovinu Michael a pokračoval: "Neměli jsme se se Sandrou rozdělit." "To není tvoje vina." ujišťovala ho "Billy se Zoe se pokouší zaměřit signál z jejího mobilu." dodala
V ten moment vběhl do Michaelova pokoje Tores. Přišel jim oznámit, že už Sandru našli.
"Máme ji! Podařilo se nám zaměřit signál z jejího mobilu." řekl po pravdě Tores, když vběhl do Michaelova pokoje
Michael, Sarah na nic nečekali a běželi společně s Toresem do centrály.
"Je někde v téhle oblasti." řekl po pravdě Billy a ukázal na obrazovku počítače "Nedokážu přesně zaměřit její polohu, ale KITT už na tom dělá."
"Dobře…" přikývl Michael a pokračoval: "KITTe útočný mód." "Miku dávej pozor. Nevíme, kdo Sandru unesl." zastavil jej Tores, když chtěl nastoupit do auta "Jistě…" přikývl Michael, nastoupil do auta a odjel n záchrannou misi

"Hej lidi, jede sem nějaké auto. Velmi rychle…" řekl jeden z mužů, který právě přiběhl do místnosti, kde drželi Sandru
Už nezbývalo moc času, všichni to moc dobře věděli. Sandra se však zlomit nenechala…
"Tak dělej Sandro, ten kód." křičel na ni "Teď jste pěkně namydlený. Nakopou vám totiž vaše zadky…" podotkla Sandra
To muže, který stál těsně naproti Sandry naštvalo a uhodil Sandru velmi silně do obličeje. Sandra po silné ráně upadla do bezvědomí…
"Hele, co blbneš?!" zeptal se ho ostře jeden z nich "Moc mluví…" řekl na to "Lidi musíme zmizet…" podotkl pravděpodobně technik "Má pravdu, ta holka nám může být ukradená." přikývl "Je pozdě…" poznamenal další z nich a ukázal na obrazovku počítače
"Michaele v té budově je pět lidí. Čtyři z nich jsou těžce ozbrojeni." řekl po pravdě KITT "A ten pátý?" zeptal se Michael "Ten pátý je Sandra. Její stav je velice vážný…" odpověděl po pravdě KITT "Tak jdeme na to." řekl na to Michael a dupnul na plyn
Jen, co prorazil garážové dveře, ozvalo se několik střelných ran…
Michaelovi se podařilo zneškodnit jen dva muže. Ostatní se dali na útěk. Hlavní, ale bylo, že se jim podařilo najít Sandru.
"Michaele dva muži jsou na útěku." poznamenal KITT, když Michael odcházel k Sandře "Já vím KITTe, ale na prvním místě je Sandřino bezpečí." řekl na to Michael a vzal Sandru do náruče
Michael odnesl Sandru do auta a pokusil se ji probudit.
"Sandro jsi v pořádku?" zeptal se tiše Michael "Jde to…" odpověděla tiše Sandra a pokračovala: "Kufřík…" "Co prosím?" zeptal se udiveně Michael "Stříbrný kufřík z iniciály mého otce." řekla na to "Dobře, najdu ho." přikývl "KITTe dej na ni pozor." dodal

Michael při cestě do SSC informoval, že Sandru našel. A taky je informoval o tom, že dva z mužů, kteří Sandru unesli jsou na útěku.
"Sandro jsi v pořádku?" zeptal se z ničeho nic Michael "Nejspíš ne…" odpověděla nejistě a pokračovala: "KITTe vypni veškerou komunikaci s SSC." "Sandro, co se děje?" zeptal se udiveně KITT "Je to důležité…" řekla na to Sandra a ukázala na kufřík "KITTe vypni komunikaci s SSC." podotkl Michael a KITT udělal přesně, co oba chtěli
"Sandro, co se stalo? Je všechno v pořádku?" zeptal se starostlivě Michael "Ty iniciály na tom kufříku nejsou mého otce, ale Thomase O'Neala." odpověděla po pravdě Sandra "Co prosím?" zeptal se nechápavě Michael "Ti muži po mě chtěli, kódy k otevření toho kufříku, že jsou v něm dokumenty mého otce. Já ten kufřík, ale vidím poprvé v životě…" řekla na to "A co má Thomas společného s tebou?" ptal se Michael dál "Thomas mě po smrti mých rodičů vychoval." řekla po pravdě "Tohle nikdo neví, proto jsem chtěla přerušit komunikaci s SSC." dodala zamlkle
 

Rytíř v zářivé zbroji - 9. kapitola

11. november 2018 at 1:02 | Terka |  Rytíř v zářivé zbroji

Jen, co Sandra získala papíry na auto musela se okamžitě zapojit do velmi důležité mise. Tato mise však byla po Sandru dost osobní, když při jedné akci na misi musela opět porušit daný rozkaz…
"Sandro, co jsi si sakra myslela?!" rozčiloval se Tores, když se Sandra a Michael vrátili do SSC "Dostala jsi jasný rozkaz, abys zůstala v autě." dodal hořce "Kdybych z toho auta nevystoupila, tak by ten muž zemřel…" řekla na to Sandra "To, ale nebyl tvůj úkol! Zůstaneš v SSC." poznamenal Tores "Proč?" zeptala se nechápavě Sandra "Abys ses do příště naučila poslouchat rozkazy." řekl nakonec Tores a odešel
Sandra přešlápla z nohy na nohu. Tohle přece mohla od Torese čekat.

Sandra si byla své chyby moc dobře vědoma. Nedokázala by se, ale vyrovnat, kdyby se něco stalo někomu z její přátel. A mezi její přátelé patřil i muž, kterému bez povolení zachránila život…
Mezitím odjel Tores na důležitou schůzku. Opět přišla řeč na Sandru. Ale otázka je proč?
"Už si ji získal na naši stranu?" zeptal se neznámý muž, který seděl naproti Toresovi "Zatím ještě ne, ale dělám na tom." řekl po pravdě Tores "A co Graiman?" ptal se muž dál "O něj si starosti nedělej. Vím, co mám dělat." poznamenal Tores a pokračoval: "Zemře rychle a nečekaně." "To slyším moc rád." zaradoval se "Až bude Graiman po smrti, můžeme se pustit do našeho plánu." dodal "A co to auto?" zeptal se z ničeho nic Tores "To auto není důležité Alexi. Důležitější je získán informací od Sandry." odpověděl

Sandra se zrovna procházela po centrále. Došla až ke KITTovi a zastavila se těsně vedle něj.
"Na co se díváš?" zeptala se Sandra KITTa "Zjišťuji, jaký je rozdíl mezi mužem a ženou." odpověděl KITT "Starý dobrý western…" usmála se Sandra, když si sedla na sedadlo v autě "Zaznamenal jsem zvýšený hlas u pane Torese." podotkl KITT a pokračoval: "Proč jsi mu neřekla, že záchrana toho muže byl Michaelův nápad?" "To přátelé dělají, že si vzájemně kryjí záda." řekla na to "Chceš tím říct, že přátelé někdy vezmou vinu na sebe, i když nic neudělali?" zeptal se nenápadně "Ano…" přikývla "Učíš se velmi rychle KITTe. Hmm…" dodala "Stalo se něco?" zeptal se z ničeho nic "Já jen, že dnes to bylo přesně patnáct let, co zemřeli mý rodiče…" řekla po pravdě "Má databáze neobsahuje žádné záznamy o Lilianě a Georgu Petersonových. Odkazuje mě jen na článek ze dne, kdy vědci Petersonovi tragicky zahynuli." podotkl a zobrazil starý článek o nehodě
Sandra si jej v mžiku přečetla a potlačila slzy.
"Proto jsi se přidala k SSC, abys zjistila pravdu o svých rodičích?" zeptal se nenápadně KITT "Možná… Dobrou KITTe." řekla nakonec Sandra a odešla "Dobrou noc Sandro." odvětil KITT

Michael moc dobře věděl, že Tores z toho všeho obvinil Sandru neprávem. Ale nemohl nic dělat, protože Tores byl šéf.
"Sandro…" vyhrkl ze sebe Michael, když vběhl do jejího pokoje "Co se stalo?" zeptala se udiveně Sandra "Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku. Potom, co se stalo." řekl na to Michael "Ano jsem." podotkla a pokračovala: "To, co se stalo s Toresem nebylo poprvé ani naposledy." "Nějak si s tím hlavu nelámeš." "Nemá mě rád, už jsem si na to zvykla." "Mrzí mě, že se mnou nemůžeš na tu misi." "Nedělej si s tím Starosti Michaele. Budu tebe a KITTa pozorně sledovat odtud z SSC." namítla a usmála se "Dobře…" řekl na to a usmál se taky

O Sandru si dělali starosti nejen Michael s KITTem, ale i Charles, Zoe, Billy a Sarah. Nebylo to totiž poprvé, co se Tores tak po Sandře vozil. Sandra si s tím, ale moc hlavu nelámala, protože jedině tak na to mohla rychle zapomenout.

Tores dál pokračoval ve společném plánu s neznámým mužem. Ale nemohli v tom přece být sami…
"Bude to takhle milí přátelé…" začal Tores a pokračoval: "Ten kufřík jsme našli, ale potřebujeme k tomu Sandru Petersonovou." "Jak budeme postupovat dál?" zeptal se kdosi "Naplánujeme její únos. Získáme z ní kód k otevření kufříku a já mezitím v SSC budu postupovat podle protokolu." "A ten zní…?" přidal se další "Budeme Sandru hledat. Ale já se pokusím tým navézt na falešnou stopu." řekl po pravdě Tores "Alexi a co Graiman?" zeptal se známý hlas "Ten je na řadě až po Sandře. Když Sandru uneseme a odvezeme z jeho dosahu, můžeme pokračovat v našem plánu dál." řekl nakonec Tores "Doufám, že tvůj plán vyjde Alexi." podotkl muž stojící těsně vedle něj

Mezi životem a smrtí - 36. kapitola: Odezvy minulosti

3. november 2018 at 23:59 | Terka |  Mezi životem a smrtí

Tým B právě zasahoval u malé nehody, kdy se srazili dva cyklisté. Jeden z nich utrpěl jen lehká zranění, ale druhého museli převézt do nemocnice, kvůli zlomené noze a podezření na otřes mozku.
Cyklista 2: Já jsem v pořádku. (řekl po pravdě, když jej chtěla Martin ošetřit a pokračoval) Ten druhý je na tom hůř…
Martin: Dobře… (přikývl a odešel k druhému cyklistovi)
Druhý cyklista ležel bezhybně na zemi. Martin se k němu naklonil a pokusil se na něj promluvit.
Martin: Pane slyšíte mě? (zeptal se jej a pokračoval) Jsem doktor Gruber…
Cyklista 1: Anděl… (vyhrkl ze sebe tiše)
Martin: Co prosím? (zeptal se, jako by špatně slyšel)
Cyklista 1: Anděl… Vidím anděla… (zopakoval)
Ralf: Zdá se, že se při pádu praštil pořádně do hlavy. (zasmál se)
Martin: Nejspíš… (přikývl a usmál se)
Biggi se zasmála taky. Ale nebyl čas na další humorné řeči. Zraněného cyklistu ošetřili a převezli do nejbližší nemocnice.

Mezitím se Sandra připravovala na odjezd na směnu. Měla však, co dělat, aby ujistila Enrica, že je všechno s tátou v pohodě…
Sandra: Enrico! Enrico! (volala na něj, když vběhla do jeho pokoje) Enrico mohl bys vypnout tu televizi a jít se nasnídat? (zeptala se nenápadně, když vešla do jeho pokoje)
Enrico: Až po reklamě… (odpověděl)
Sandra: Ne Enrico, hned! (řekla hlasitě a pokračovala) Za chvíli sem přijde paní Pokorná.
Enrico: A co táta? (zeptal se potichu)
Sandra: Enrico s tátou budeš celý víkend, mám teď víkendové služby.
Enrico: Ty a táta už spolu nejste, že? Poznám to…
Sandra: Tak to není Enrico. (opravila ho) Já a táta potřebujeme pauzu. Trochu víc jsme se pohádali. Nebude to napořád, neboj se… (dodala a pohladila Enrica po vlasech)
Enrico: A za tátou pojedu už zítra? (zeptal se)
Sandra: Ano zítra večer. (přikývla a pokračovala) Ale teď už se pojď nasnídat. Paní Pokorná tu bude, co nevidět a já musím už jít do práce.
Enrico nic neřekl a ještě před odchodem svou mám objal.

To už se však na základnu Medicopteru vrátil tým B a po chvíli tam dorazili i Thomas a Sandra. Ale, kde se zdržel Peter?
Biggi: A kde je vůbec Peter? (zeptala se už skoro při odchodu)
Sandra: To nevím… (odpověděla)
Biggi: To bude průšvih. (řekla na to)
Thomas: A proč? (zeptal se a pokračoval) Já a Sandra to v klidu zvládneme.
Sandra: Haha…
Ralf: Nemám tady zůstat? (zeptal se nenápadně)
Sandra: Ne určitě se tu za chvíli objeví. (podotkla)
Ralf a Biggi se rozloučili a hned poté rychle odešli, než tam přijde Ebelsieder.
Thomas a Sandra netrpělivě vyhlíželi Petera. Byli společně před základnou Medicopteru a nemohli vědět, že místo Petera se na základnu řítí naštvaný Markus.
Sandra: Vypadá to, že už jsem jede Peter. (řekla při pohledu na rychle se řítící auto)
Thomas: To nevypadá na Petera… (řekla tiše)
A měl pravdu. Jen, co těsně před nimi zastavilo auto, vystoupil z něj Markus a přiřítil se k Sandře.
Markus: Kde je Enrico?! (křičel už od auta)
Sandra: V mém starém domě… (odpověděla po pravdě)
Markus: A to je tam sám? (zeptal se udiveně)
Sandra: Jistě, že ne… (řekla na to a pokračovala) Je s ním paní Pokorná. Enrico ji má rád…
Markus: Jo tak paní Pokorná, jo?
Markus chtěl nejspíš Sandru uhodit, ale do cesty se mu postavil Thomas.
Thomas: Tak to pozor! (rozčílil se a pokračoval) O víkendu Enrica mít budeš.
Markus: Hmm… (zamručel)
Sandra: Má pravdu Markusi. Na víkend ti Enrica dovezu. Máme před sebou víkendovou směnu. (uklidňovala ho)
Markus nic neříkal. Díval se podezíravě na Thomase. Ti dva se vážně rádi neměli…
Thomas: A teď už odtud padej. (poznamenal)
Markus: Ty mě vyhánět nebudeš! (sykl)
Thomas: Vypadni a nech Sandru na pokoji. (nedal se)
Markus se naštval a Thomase uhodil. Thomas mu to oplatil a Markus si to samozřejmě nenechal líbit. Sandra se marně snažila ty dva od sebe odrhnout…

Sandra už několik minut ošetřovala Thomasovi jeho zranění, které mu způsobil Markus. Jako by to věděla…
Thomas: Au... Opatrně. (vyhrkl ze sebe)
Sandra: Proč se vy chlapi musíte vždycky prát? Stojí vám to za to? (zeptala se udiveně)
Thomas: Začal si, ale on. (řekl na to) Au...! (dodal ostře, když mu Sandra ošetřovala zranění)
Sandra: Je to jen dezinfekce. (podotkla)
Thomas: Jo tebe to, ale nebolí. (poznamenal a pokračoval) Budu s tím moc pilotovat?
Sandra: Ukaž… Žádné jiné zranění nevidím a myšlení ti taky zůstalo stejné. Takže..., ano.
Thomas: Fakt vtipné.
V ten moment se ve dveřích pracovní místnosti objevil Peter a hned se zajímal, co se Thomasovi stalo.
Peter: Ahoj lidi. Jdu pozdě já vím, ale... (nestačil ani doříct, co chtěl, protože mu došla slova při pohledu na Thomase) Copak se ti stalo?
Sandra: Popral se. (řekla po pravdě)
Peter: A s kým? (zeptal se nenápadně)
Sandra: S Markusem. (odpověděla)
Peter: To chce intubaci, zavést kanylu... (zasmál se)
Thomas: Víte, co mi oba můžete? (zeptal se naštvaně)
Sandra a Peter se zasmáli. A Thomas po pár vteřinách taky.
Peter: Musím se jít převléct. (řekl nakonec a odešel do šatny)
Jen, co Peter zašel do šatny přišel do pracovní místnosti Ebelsieder se složkou v ruce. Vypadal velmi vážně.
Ebelsieder: Slečno Wächterová u té zprávy z devátého chybí podpis. (řekl, když za nimi přišel)
Sandra: Jistě podívám se na to. (přikývla)
Ebelsieder: Kde je pan Berger? (zeptal se nenápadně)
Thomas: V šatně... (odpověděl po pravdě a snažil si zakrýt zranění na čele)
Ebelsieder: Aha, zajímavé. (poznamenal)
"Centrála pro Medicopter 117, ozvěte se."
Ebelsieder: Tady Medicopter 117, pokračujte. (řekl na to a to už se mezitím Thomas a Sandra připravovali na nadcházející misi)
"Vážná dopravní nehoda v Landshutu. Můžete to vzít?"
Ebelsieder: Rozumím centrálo, bereme to. (odpověděl) Pane Bergere, máte výjezd. (řekl po pravdě Peterovi, když se objevil v pracovní místnosti a zapínal si bundu)
Peter: No jo, vždyť už běžím. (řekl na to, vzal ze země tašku a vyběhl ven)

Max: Zavírejte při startu dveře! (rozčílil se, když opět musel po někom zavírat dveře)
Mezitím už však Peter doběhl do vrtulníku a začínal si zapínat pás.
Thomas: Ještě zavři dveře, ať můžeme letět. (podotkl)
Peter: Haha... (řekl na to a zavřel dveře od vrtulníku)
Thomas: Medicopter 117 pro řídící věž Mnichov. (řekl do vysílačky)
"Řídící věž Mnichov, pokračujte Medicoptere 117. Přepínám."
Thomas: Žádáme o přelet v malé výšce přes Freising na záchrannou akci do Landshutu. Přepínám a konec.
"Rozumím Medicoptere 117. Přelet povolen. Konec..."
 


Rytíř v zářivé zbroji - 8. kapitola

3. november 2018 at 0:14 | Terka |  Rytíř v zářivé zbroji

Alex Tores byl zrovna ve své kanceláři a s někým telefonoval. Telefonát byl hodně vážný a nejspíš asi i tajný.
"Nastal čas to rozjet." ozval se hlas v telefoně a pokračoval: "Už nemůžeme dál čekat Alexi." "Budu pokračovat podle plánu." řekl na to Tores "Ať je to dokončené, co nejrychleji. Nemáme moc času." podotkl neznámý muž "Hmm…" zamručel Tores "Chápu tvé obavy Alexi, ale Graiman nám stojí v cestě. Když bude naživu, nedostaneme se k ní." "Dobře, udělám proto vše…"
Tores věděl, co má přesně udělat. Tenhle plán měl zahrnout nejen pomstu, ale i dokončení dlouho plánované akce.

Mezitím, co Tores řešil vážný telefonát si Sandra užívala odpočinek u bazénu s Danem. Bohužel se kvůli Sandřině práci viděli jen o víkendech. I přesto, že se ji několikrát snažil Dan přemluvit, aby z SSC odešla.
Ano Dan věděl, že dělá Sandra v SSC, ale nevěděl, co dělá…
"Pojď za mnou do vody." lákal Dan Sandru "Chytám trochu bronzu." řekla na to Sandra "Jsi krásná i tak." usmál se Dan "To měla být lichotka?" zeptala se nenápadně "Hmm…" zamručel
Dan připlaval k okraji bazénu a vylezl z něj. Sandra se přikrčila na lehátku, jako by věděla, co chce Dan udělat.
Dan přiběhl k Sandře a vzal ji do náruče. Sandra tiše zakřičela, ale to už bylo pozdě, protože se ocitla z ničeho nic ve vodě.
"Dane…" řekla tiše Sandra, když k ní Dan skočil "Ano lásko?" zeptal se Dan
Sandra nic neřekla a Dana objala.
"Miluji tě…" řekla tiše Sandra "Hmm…" zamručel Dan a pokračoval: "To i já tebe." "Slib mi, že se mnou zůstaneš za jakékoliv situace." podotkla Sandra "Slibuji. Nikdy tě neopustím." řekl po pravdě Dan "Už mám jen tebe Dane. Nevím, co bych bez tebe dělala." "Hmm… Nemusíš se bát, já tě neopustím."
Dan Sandru objal a ta se k němu přitiskla.

Jejich těla se vzájemně dotýkala a Dan Sandru jemně líbal na hrudi. Leželi spolu v posteli a Sandra v ten moment úplně zapomněla a na všechny neshody, které kdy měla s Toresem.
"Hvězdičko moje milovaná. Jsi to jediné na světě, co nechci nikdy ztratit." zašeptal Dan Sandře do ucha a pokračoval: "Miluji tě, navždy…" "Taky tě miluji." odvětila Sandra
"Kdy máš ty zkoušky?" zeptal se z ničeho nic "Pozítří…" odpověděla po pravdě "Budu moc jet s tebou, abych tě podpořil?" zeptal se nenápadně "Každá podpora mi přijde vhod." usmála se "Budu tě netrpělivě sledovat a držet ti palce." "Hmm… Děkuji."

Následujícího dne v SSC se začala pomalu řešit další mise. Kromě toho musel Tores řešit to, že Sandra nedorazila na poradu. Nikdo však přece nemohl vědět, že Sandra zůstala u Dana, aby se připravila na nadcházející zkoušky, které ji čekaly již zítra.
"Charlesi neviděl jsi Sandru?" zeptal se Tores "Je mi líto Alexi, ale ne." odpověděl po pravdě Charles "Nebyla ani na poradě. Navíc slíbila, že se vrátí v neděli večer." řekl na to Tores "I kdybych věděl, kde se teď Sandra nachází Alexi, nemám oprávnění ti to říct." podotkl Charles a pokračoval: "Sandra sama ví, co dělá a pokud tu být teď nechce, nemusí…" "Hmm…" zamručel "Jestli se tu objeví, rád bych s ní mluvil." dodal "Vyřídím jí to." přikývl
Tores už nic neřekl a odešel. Charles nad tím zakroutil hlavou a nepokoušel se ani Sandru o tom, co se v SSC děje informovat. Měl totiž tušení, kde by se mohla právě Sandra nacházet.

Sandra se zrovna dnes vydala do Thomasova domu v doprovodu Dana. Chtěla si odtamtud odnést ještě pár věcí, než bude pozdě.
"Ještě sis všechno neodnesla?" zeptal se nenápadně Dan "Ne všechno, co jsem chtěla Dane." odpověděla tiše Sandra "Moc mě mrzí, co se Thomasovi stalo. Byl to dobrý člověk, stejně jako jsi ty." usmál se "A byl navíc jediný člověk, který se mě po smrti mých rodičů ujal." doplnila ho a pokračovala: "Byl jako můj druhý otec. Nikoho kromě jeho jsem po smrti rodičů neměla…"
Dan nic neřekl a Sandru bez váhání objal. Věděl totiž jak se cítí a chtěl, aby se s ním všude cítila v bezpečí. A to navždy…
Když společně procházeli Thomasův byt uběhla již několik hodin a Sandře v ten moment začal zvonit telefon. To se jí snažil marně dovolat Tores.
"Nezvedneš to?" zeptal se nepádně Dan
Sandra vzala do ruky telefon a hovor nepřijala. Jen vypnula zvuky a schovala telefon zpátky do kapsy u kalhot.
"To nebylo důležité…" odpověděla Sandra "Hmm… Dobře." usmál se a pokračoval: "Tak, co ten obraz?"
Sandra nic neřekla a jen se usmála.

Tores měl pozdě v noci schůzku, pravděpodobně s mužem se kterým telefonoval včera ráno.
Neznámý muž byl však velmi znepokojen…
"Kde je?" zeptal se nenápadně neznámý muž Torese "Dnes nepřijela do SSC. Nemohl jsem pro to nic udělat." odpověděl po pravdě Tores a pokračoval: "Nebrala mi ani telefon." "Musíš to zařídit, co nejdříve Alexi. Dřív než na to přijde." podotkl "Pokusím se…" přikývl "Ona je důležitější, než to samotné auto. Má ty plány svých rodičů." "Vím, co udělám." vyhrkl ze sebe z ničeho nic Tores "Co?" zeptal se neznámý muž
Tores řekl svůj plán. Samozřejmě, že to byl skvělý plán, protože z něj byl neznámý muž velmi nadšený.

Co ještě všechno kvůli tomuhle plánu bude muset Tores podniknout? Kdo je neznámý muž a proč pro něj vůbec Tores pracuje? A co vůbec za tím vším stojí?

DREAM of CRIME: Všechno je jinak - kapitola šestá

1. november 2018 at 12:55 | Terka |  DREAM of CRIME: Všechno je jinak

Trvalo to několik hodin, než se podařilo najít Rebečino auto. Bylo však bez oken, rozbité a navíc posprejované nevhodnými slovy!
Horatio se po příjezdu na místo nálezu auta zděsil… Jeho dcera tam nebyla a nikde nebylo po ní ani stopy. Kde jen může být?
Frank: Našli jsme jen auto… (řekl tiše, když k němu přišel Horatio)
Horatio: A co Marisol? Nějaké stopy? (zeptal se starostlivě)
Frank: Ne… (odpověděl a pokračoval) Žádné stopy po krvi se nenašli.
Horatio: Marisol byla na místě, kde se ztratil syn Ariel Hillové. Může být s jeho únosci… (vyhrkl ze sebe)
Frank: Najdeme ji. (ujistil jej)
Horatio se podíval na Rebečino auto a zhluboka se nadechl. Tohle přece nechtěl… Nechtěl, aby se jeho dceři cokoliv stalo.

Pátrání po Marisol trvalo až do brzkého ráno. Když už toho bylo na Horatia až moc, jel za Yelinou, zda se u něj Marisol neobjevila. Nebyla totiž po ní jediná stopa a v autě taky žádnou nenašli.
Snad bude mít tentokrát štěstí…
Yelina: Horatio, co tady děláš? (zeptala se udiveně, když přišla otevřít)
Horatio: Neukázala se u tebe Marisol? (zeptal se nenápadně a pokračoval) Od včerejška ji hledáme…
Yelina: Ano je tady. (řekla po pravdě) Ale spí. (dodala)
Horatio si oddychnul… Jeho dcera je v pořádku.
Horatio: Chtěl bych s ní mluvit. (řekl na to)
Yelina: Až se probudí, řeknu jí, že jsi tady byl. (podotkla)
Horatio: Nemůžeš mi zakazovat mluvit s mou dcerou Yelino! (sykl)
Yelina: Ale ano můžu… (poznamenala a pokračovala) Už se nemůžu dál dívat na to, jak se trápí.
Horatio se zamračil…
Yelina: Až se probudí, řeknu jí, že jsi tady byl. (řekla po pravdě) Potom ji odvezu domů. (dodala)
Horatio už nic neřekl a odešel. Yelina zabouchla dveře od domu a odešla za Marisol, která však nespala, ale seděla na pohovce zabalená v dece)
Marisol: To byl táta, že? (zeptala se rozklepaným hlasem)
Yelina: Ano… (přikývla) Ale nemáš se čeho bát. (ujistila ji)
Marisol se usmála a natáhla se pro hrnek s čajem, který byl položený na skleněném stole před pohovkou.

Samozřejmě, že Yelina dodržela, co řekla Horatiovi. Marisol se sice domů moc nechtělo, protože se bála, co jí může potom, co udělala čekat.
Yelina: Dovezla jsem ji, jak jsem ti slíbila. (řekla po pravdě)
Horatio: Díky Yelino. (řekl na to)
Marisol: Ahoj tati… (řekl tiše)
Horatio: Marisol… (odvětil)
Yelina: Všechno bude v pořádku, neboj se. (řekla tiše Marisol)
Yelina se rozloučila, jak s Marisol, tak s Horatiem a poté odešla ke svému autu.
Když Yelina odjela, ocitla se Marisol z ničeho nic v otcově náruči. Tohle vůbec nečekala…
Horatio: Jsem moc rád, že jsi v pořádku. (zašeptal Marisol do ucha)
Marisol: Moc mě to mrzí tati… (řekla na to a pokračovala) Nechtěla jsem, aby se tohle stalo…
Horatio: To není tvoje vina. Hlavně, že jsi v pořádku ty. (ujišťoval ji)

Tentokrát bylo opravdu všechno v pořádku. Dokonce ani Rebecca se na Marisol nezlobila, i ona totiž byla ráda, že se jí nic nestalo.
Rebecca: Je v pořádku? (zeptala se starostlivě)
Horatio: Ano… Je jen trošku otřesená. (odpověděl)
Rebecca: Promluvíš si s ní? O tom, co se stalo, tehdy? (ptala se dál)
Horatio: Jistě, že ano. Ale ne teď. (přikývl) Potřebuje trošku času… (dodal)

Horatio si stejně nakonec se svou dcerou o všem promluvil, protože to chtěla sama Marisol. Chtěla všechno ještě jednou svému otci vysvětlit, protože věděla, že to byl vždycky on, kdo jí pomáhal a ve všem podporoval…
Ale, jak to dlouho může trvat?
HOME | © Terka | Zákaz kopirování a zneužívání veškerého obsahu blogu! Obsah celého blogu je chráněn autorským právem! © 2013 - 2018